Vlastně ani nevím jak se tenhle pacient z Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích jmenoval. Měl německé příjmení, myslím že Bohm, ale jeho křestní jméno si už opravdu nepamatuji. Snad proto, že bylo také německé. Narodil se totiž v Německu. Mezi pacienty byl známý pod přezdívkou Laky. Tuhle přezdívku mu dal můj dobrý kamarád Béda Zoulák, […]
Nevím, jestli Otu Pavlatu mohu považovat za kamaráda, protože jako spolupacient to nebyl zrovna ideální případ. Já osobně jsem s ním problémy ale neměl. Poprvé jsme se setkali za mého nejdelšího pobytu v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, kdy jsem tam čekal na přiznání invalidního důchodu. Pak jsme se oba léčili ještě několikrát na jiném […]
S Bédou Budinským jsme se sešli v Psychiatrické léčebně hned několikrát, obvykle na přijímacím oddělení číslo 1, kde mám také zdaleka nejvíce pobytů. Pojily nás hned dvě stejná fakta. Béda byl mým věkovým vrstevníkem jen asi o rok nebo dva starší než já a kromě toho byl Kladenákem a dokonce bydlel blízko mě. Znali jsme […]
Milana Fáberu jsem poprvé poznal při svém nejdelším téměř třičtvtěročním pobytu v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice. Táhlo mi tenkrát na třicítku a Milan byl asi o pětadvacet let starší a invalidní důchod měl už dlouho. Z důvodů velkého věkového rozdílu jsme sice spolu normálně komunikovali, ale nikdy se více nesblížili. Když jsem se pak do […]
Pacienti z Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích Miloš Fryš a Ruda Špacírek měli hodně společného. Oba totiž bydleli v nedaleké Roudnici nad Labem a oba se kamarádili ještě před tím, než se ocitli v beřkovické léčebně. Oba patrně byli i členy nějakého spolku, kde snad Ruda zastával funkci pokladníka. Jejich životy se ale nejvíce protnuly […]
S Pavlem Němečkem jsme měli trochu zvláštní kamarádský vztah. Zvláštní v tom, že oba jsme usilovali o přízen stejné pacientky Jany, do které jsme byli oba zamilovaní. Kuriozní na této situaci bylo, že přesto mezi námi nevzniklo žádné nepřátelství a vlastně jsme se ani necítili jako sokové, kteří usilují o stejnou ženu. Ostatně Jana byla […]
Většina pacientů beřkovické léčebny je spojena s mou nejdelší třičtvrtěroční hospitalizací. Platí to i o tehdy asi pětačtyřicetiletém Pepíku Kabrnovi. Kabrna? To byl zcela unikátní případ! Měl vlastně jedinou diagnozu-těžký notorický alkoholismus. Jinak byl tak normální a schopný, že ho ani nemohli zbavit svéprávnosti. Přesto trávil za mřízemi léčeben celá dlouhá léta, nebo spíše destiletí. […]
S Pétou Burianem jsem byl patrně v beřkovické léčebně možná nejvícekrát. Je to ovšem dáno tím, že Péta byl v léčebně prakticky nastálo a vždy, když jsem se vracel nacházel jsem ho tam. Prošli jsme spolu hned několik pavilonů, včetně pověstné trestní čtrnáctky. /Přísnější pavilon než čtrnáctka už v Horních Beřkovicích nebyl./ Péta Burian byl […]
Míra Lahoda je stejně jako řada dalších psychiatrických pacientů spojen s mým nejdelším pobytem v beřkovické léčebně. Míra, muž středního věku, mohlo mu být tehdy necelých čtyřicet byl zcela unikátní případ. Nebyl sice typickým notorickým alkoholikem /To by se léčil na protialkoholním oddělení/, rozhodně nepil denně, jako klasičtí alkoholici, ale občas se dokázal alkoholem zmastit […]
Psychiatričtí pacienti nebývají jen životní ztroskotanci, kterým je psychiatrická léčba souzena už od mládí. Právě naopak, mnozí jsou poprvé hospitalizováni až třeba v pokročilejším středním věku. Občas se mezi nimi objeví i lidé s vysokoškolským vzděláním a dokonce i vysoce úspěšnou pracovní kariérou. Já osobně jsem byl hospitalizován se třemi doktory medicíny, dvěma doktory práv, […]