Bratři Míra a Pavel Provázkové neodmyslitelně patří k mé nejdelší, téměř třičtvrtěroční hospitalizaci, tedy k době, kdy jsem v beřkovické léčebně čekal na přiznání invalidního důchodu. Mladší z obou bratrů Pavel byl stejně starý jako já, staršímu Mírovi bylo asi o dva či tři roky víc. Spojovalo nás mimojiné i to, že oba bráchové byli […]
S Míšou jsme se znali mnohem dříve, než jsme oba opakovaně končili v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. ,,Šípa“ jak jsme mu vždy říkali pochází ze stejného sídliště jako já. Je asi o čtyři roky mladší a už jako kluci ze základky jsme společně hrávali fotbal na pláccích před paneláky. Míša hrával docela slušně, jen […]
Pokud má uvést člověka, respektive ženu,se kterou jsem se během svých četných pobytů sblížil nejvíce, byla by to jednoznačně pacientka Helena Novotná. Vzpomínky na ní jsou nejintenzivnější i nejvěrohodnější. Bylo léto roku čtyřiadevadesátého. Pro mě osobně zrovna štastně nezačínalo. Krátce před jeho začátkem jsem si na fotbalovém tréninku komplikovaně zlomil nohu. Konkrétně jsem utrpěl čtyřnásobnou […]
S Janou Rožničkovou jsem se poprvé setkal v beřkovické psychiatrické léčebně v době, kdy jsem ještě neměl přiznaný invalidní důchod. Nebyli jsme tenkrát na společném oddělení, ale vzhledem k tomu, že jsem byl zrovna hospitalizován na otevřeném pavilonu a mohl se tedy volně pohybovat po celé beřkovické léčebně jsme se mohli pravidelně setkávat. Seznámil jsem […]
S pacientem Břízou /jeho křestní jméno si žel již nepamatuji/ jsem byl v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích dvakrát. Poznal jsem ho ve dvou jeho zcela odlišných přístupech k psychickému onemocnění. Poprvé jsem ho potkal při své druhé hospitalizaci, krátce poté co mu zemřela matka. Byl na ní zcela závislý a přestože byl již ve […]
S Kamilem Šindelem jsem se opakovaně potkával v době zhruba před třiceti lety, kdy mě v beřkovické léčebně krátkodobě přibližně dva týdny hospitalizovali i několikrát za rok . Setkával jsem se tam tenkrát většinou se stále stejnými lidmi a mezi nimi také měl i dobré kamarády. A na příjmovém oddělení-pavilonu 1 jsem jich měl hodně. […]
S Bédou Zoulákem jsem byl v léčebně v Horních Beřkovicích několikrát. Vždy to bylo na příjmovém oddělení, pavilonu číslo 1. Co se pamatuji ani jednoho z nás nikam obvykle nepřekládali. Mě proto, že jsem vždy zhruba po dvou týdnech dobrovolné hospitalizace odcházel a Béda zase už tak nějak k té jedničce patřil. Skamarádili jsme se […]
Mezi mými kamarády z hospitalizací bylo i dost bezdomovců. Vždy jsem je především litoval a nikdy jsem je nijak nesnižoval. A vzhledem k tomu, že jsem se s nimi vždy snažil jednat jako rovný s rovnými, našel jsem si mezi takovými lidmi i dost kamarádů. Vždy se jednalo o pacienty z léčebny v Horních Beřkovicích, […]
Nejvíce kamarádů i kamarádek jsem si našel při své nejdelší psychiatrické hospitalizaci. Bylo to v roce 1993, kdy mi bylo 29 let. Ta hospitalizace se táhla od konce února téměř do konce roku. Ostatní pobyty byly svou délkou proti ní směšně krátké. V tom třiadevadesátém mi ale beřkovičtí psychiatři sami navrhli plný invalidní důchod a […]
Honza Peták byl můj věkový vrstevník, snad o dva či tři roky mladší než já. V léčebně v Horních Beřkovicích jme to spolu ,,táhli“ hned na několika pavilonech vícekrát. Problém je v tom, že naposled to bylo v době, kdy nám oběma bylo mezi třicítkou a čtyřicítkou. Takže téměř pětadvacet let jsem ho neviděl a […]