S Míšou jsme se znali mnohem dříve, než jsme oba opakovaně končili v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. ,,Šípa“ jak jsme mu vždy říkali pochází ze stejného sídliště jako já. Je asi o čtyři roky mladší a už jako kluci ze základky jsme společně hrávali fotbal na pláccích před paneláky. Míša hrával docela slušně, jen to nikdy nezkusil v žádném oficiálním mládežnickém oddíle. Měl také smůlu v tom, že v pubertálním věku se dostal do špatné party, která fetovala. A ještě větší smůlu měl , že zrovna on propadl nealkoholové toxikomanii ve velké míře. Díky tomu se nejen ničím nevyučil, ale už v mladistvém věku se dostal/ myslím, že kvůli spoluúčasti na nedovolené výrobě drog/ do kriminálu. V beřkovické léčebně byl hospitalizován také mnohokrát, i když počtem pobytů se se mnou měřit nemůže. Na rozdíl ode mě si však musel odsedět i soudem nařízenou léčbu, takzvanou ,,ochranku“, zatímco já mám všechny své pobyty oficiálně dobrovolné.
Šípa je snad jediný, s kým se znám z našeho města mnohem dříve než z léčebny v Horních Beřkovicích.
Co se pamatuji společně jsme byli v léčebně jen jednou. Zato jsme se tam dostali unikátním způsobem. Pro mě tenkrát přijela sanitka a když už jsem v ní seděl, bylo mi divné, že pořád stojí na našem sídlišti a nemíří už směrem k Beřkovicím. Pak se to vysvětlilo. Za chvíli do stejné sanitky přivedli i Míšu. Tak jsme aspon do léčebny cestovali společně. Tam nás oba ale dali na jiné oddělení. Mě na příjmové, Ríšu na protitoxikomanické.
Šípa měl svého času se svým fetováním velké problémy, ale ke cti mu rozhodně slouží fakt, že on, který se dostal až na samé toxikomanické dno se ze své závislosti dokázal vyléčit. Co na tom, že až na bůhvíkolikátý pokus. Jedno je jisté. Vyléčil se, a to úplně. V jeho případě mu pomohla náboženská víra, které pak propadl snad ještě více než toxikomanii. Na tom ovšem nevidím nic špatného. Míšu jsem po jeho úspěšném vyléčení občas potkával v našem městě, třebaže na naše sídliště, kde jsme v dětství oba bydleli, se už nevrátil. Vždy se ke mně hlásil a také já ho nikdy nijak nepřehlížel. Normálně jsme se bavili a při každém loučení nezapomněl Ríša na slova: ,,Pán Bůh tě ochranuj“. Vím o něm ještě, že dobrovolně navštěvoval nějaká náboženská shromáždění a když jsem tam potom dělal nějaký článek pro noviny a ptal se na něj, tak si ho představení organizace velmi pochvalovali. Míša náboženské víře opravdu propadl a díky tomu se také ze své těžké závislosti na nealkoholových drogách vyléčil. Ted už jsem ho nepotkal celou řadu let. Možná se z našeho města i odstěhoval. Já osobně věřím, že je vpořádku. Upřímné náboženské přesvědčení ho prostě dokázalo vyléčit.
