Společná výprava radikálních i umírněných kališníků dorazila až na moravské hranice. Tam se však zastavila před hradem Přibyslaví, který hodlala dobýt. Vojsko se rozložilo před hradem někdy v prvních říjnových dnech roku 1424. V této chvíli se však slepý vojevůdce Jan Žižka náhle těžce roznemohl. Diagnoza? V podstatě není k dispozici. Doboví kronikáři sice píší […]
V době, kdy se Žižka usadil ve východních Čechách , byl zde pozice Orebitů /tak se nazývali Žižkovi stoupenci/ vážně oslabeny. Dokonce se dá napsat, že zde planula téměř permanentní válka s některými konzervativními husitskými šlechtici, především s Čenkem z Vartenberka . Navíc vojensko-politickým vládcem orebitského bratrstva byl zámožný rytíř Diviš Bořek z Miletínka, muž […]
Jak již jsem ve své práci uvedl, zhruba od poloviny roku 1421 byl po levicovém převratu nejmocnějším mužem v Praze radikáltní až ultralevicový kněz Jan Želivský./Sám Žižka ho jako zastánce ,,husitského středu“ patrně pro jeho radikalismus příliš v oblibě neměl./ Umírnění pražští měštané, zejména ti více zámožní Želivského vyloženě nesnášeli.Mocného zastánce měl ale u městské […]
Jan Žižka se po těžkém zranění a úplném oslepnutí zotavoval asi dva měsíce. Mezitím došlo k převratu v Praze. V jeho čele stál radikál Jan Želivský. Tento až ultralevicový kněz v této době už nebyl jen pouhým kazatelem, ale i významným politikem, když na nedávném sněmu v Čáslavi byl zvolen též do dvacítky prozatímních ,,vládců“. […]
Ještě před samotným sněmem v Čáslavi pokračoval Jan Žižka ve své ofenzivě s tábority proti nepřátelským městům, hradům, tvrzím i klášterům. Táborité obsadili řadu českých měst/např. Písek, Sušici, Domažlice, Klatovy, nebo Roudnici nad Labem/. Nedaleko katolických Litoměřic si nechal Žižka na pobořených základech dřívějšího hradu Německých rytířů postavit svůj ,,osobní“ hrad Kalich a začal se […]
Po definitivní porážce první křížové výpravy na podzim 1420 se začaly projevovat první rozpory mezi vítěznými kališníky přímo doma v Čechách./na některých místech možná hned po bitvě na Vítkově/. Žel tyto spory byly pak po celou dobu husitské revoluce typické. Pokud hrozil vpád křižáků do Čech, dokázali se husité sjednotit, když však hrozba porážkou křižáků […]
K úspěšné obraně Tábora došlo jen krátce před bitvou na Vítkově na konci června 1420. Táborská posádka byla v této době značně oslabena odchodem oddílů na pomoc Praze. Tábor byl obléhán vojskem Oldřicha z Rožmberka, kterému Zikmund poslal na pomoc rakouské žoldnéře svého zetě Albrechta. Táboři se o obléhání dozvěděli při přípravách na obranu Prahy. […]
Za hrozného pustošení a vraždění/zde je myslím jakási omluva stejně jednajících a přece jen snad poněkud mírnějších husitů zcela na místě/ přitáhla na svou dobu ohromná křižácká armáda před Prahu a obsadila i její část/Pražský hrad,Vyšehrad/. Většina Prahy však zůstala v moci husitů. Co ted? Kladl si možná otázku Pippo Spano./považovaný v té době za […]
26. března 1420 dorazil vítězný husitský houf od Sudoměře s největší pravděpodobností již pod vedením Jana Žižky/Břeněk Švihovský byl mrtev/ do Sezimova Ústí. Ale za pouhé čtyři dny již 30. března sami husité špatně chráněné Sezimovo Ústí zapálili a nové sídlo si začali budovat v rozvalinách někdejšího hradiště na strategicky mnohem výhodnějším strmém srázu nad […]
Ke konci listopadu roku 1419 přišel Jan Žižka v oddílu oficiálně vedeným Břenkem Švihovským z Rýzmburka do Plzně. Situace v tomto západočeském městě se však záhy ukázala podstatně složitější, než jak se zdála v Praze. Ano, působil zde sice silně radikální Václav Koranda, ale současně byla v Plzni i silná měštanská opozice, podporovaná vysokou šlechtou […]