Po definitivní porážce první křížové výpravy na podzim 1420 se začaly projevovat první rozpory mezi vítěznými kališníky přímo doma v Čechách./na některých místech možná hned po bitvě na Vítkově/. Žel tyto spory byly pak po celou dobu husitské revoluce typické. Pokud hrozil vpád křižáků do Čech, dokázali se husité sjednotit, když však hrozba porážkou křižáků pominula, vypukly spory nanovo. Zjednodušeně řečeno se husité v Čechách rozdělili na tři hlavní části- jihočeské tábority, východočeské orebity a pražany. Již krátce před bitvou na Vítkově dospěli ideologové všech těchto tří hlavních částí k jednotnému husitskému programu tzv. ,,ČTYŘEM PRAŽSKÝM ARTIKULŮM“
1.SVOBODNÉ KÁZÁNÍ SLOVA BOŽÍHO-tj. česky, bez zásahů Říma, v reformní kališnické podobě, v duchu původních biblických ideálů
2.PŘIJÍMÁNÍ POD OBOJÍ ZPŮSOBOU-tj. přijímání těla i krve Kristovy nejen kněžím, ale všem věřícím stejně.
3.KONEC SVĚTSKÉHO PANOVÁNÍ KNĚŽÍ-tj. odnětí majetku církvi, která měla být podle biblických ideálů chudá a skromná
4.TRESTÁNÍ SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ-tj. trestání všech stejně a spravedlivě bez ohledu na stav/vysoký šlechtic stejně jako robotěz/
Na tomto programu a jeho čtyřech částech se sice přívrženci kalicha vesměs shodli, ale jako velký problém se ukázalo, že každý si ho vykládá jinak/více o tom již dříve v mé práci/.
K problémů Čtyř artikulů se přidaly i další problémy. Jedním z politicky nejžhavějším byla otázka nástupnictví na českém trůnu.
Neoficiálně korunovaný Zikmund byl sice oficiálně sesazen ale stále měl v Čechách a zejména na Moravě poměrně silné pozice.
Navíc kým tedy sesazeného Zikmunda nahradit? Pražané/zejména ti umírněnější/, kromě přívrženců Jana Želivského prosazovali názor hledat Zikmundovu jakousi protiváhu na českém trůnu v zahraničí, především v sousedním slovanském Polsku a jeho králi Vladislavu Jagellonském, který byl zároven ostrým protivníkem Zikmunda. Levicoví až ultralevicoví táboři i někteří orebité však obnovu království zcela odmítali./samotný Žižka po dlohém váhání se nakonec postavil proti názorům svých radikálních táboritů./ Již koncem července 1420 bylo vysláno české poselstvo do polského Krakova a tím začalo dlouhé a nakonec neúspěšné jednání o dosazení polského krále/respektive jeho spřízněnce z polsko-litevské unie Zikmunda Korybutoviče/ na český trůn.
Jan Žižka v této době od koce léta do téměř konce podzimu nebyl v Praze, když úspěšně válčil v jižních Čechách proti Rožmberkům.
S nimi pak uzavřel krátké příměří ve druhé polovině listopadu 1420 s platností do začátku jara 1421.
V hlavním městě českého království využil všech sporů nejprve radikál Jan Želivský, který nechal vyměnit umírněné konšely na Starém Městě. Již koncem roku 1420 byl ale Želivský sesazen a znovu nahrazen konzervativci.
10. prosince 1420 došlo pak k ,,hádání“ táborských kněží s universitními pražskými mistry v rezdenci někdejšího královského mincmistra Zmrzlíka. Jedni osočovali druhé z bludů, jedni stáli pevně na svém stejně jako druzí. ,,Hádání“ tak nakonec nevedlo k žádnému výsledků. Jan Žižka se jednání sice zúčastnil, ale mlčel. Táborský hejtman Mikuláš z Husi jednáním s nechutí pohrdl a odejel na Tábor. Cestou spadl z koně a zlomil si nohu. Při léčbě se přidaly další komplikace a na ,,Štědrý den“ 1420 byl jeden z nejschopnějších vůdců Tábora mrtvev.Na jeho místo přišel umírněnější ,,muž středu“ Jan Žižka.
Jan Žižka stál tedy na samém konci roku 1420 v podstě v čele táboritů. Začal rok 1421 a to i v zimě za neustálých bojů, v té
době zejména domácích. Zikmudovo vojsko v tomto období spíše před Žižkou prchalo, i když sesazený Zikmund byl stále v Čechách, nebo alespon na Moravě, která nebyla husitům zrovna nakloněna. V zimě na počátku roku 1421 tak mohl slaný hejtman dobýt některé nepřátelské hrady, města i kláštery. Byl však téměř neustále mimo samotný Tábor, kde se hned v roce 1421 objevily nové problémy. Táborský kněz Mikuláš z Pelhřimova zvaný ,,Biskupec“ začal v Táboře vystupovat proti až anarchistické svobodě při výkladu bible. Anarchistický postoj přitom měli již dříve zmínění tzv. Pikarti v čele se svými kněžími a volnomyšlenkáři Matínkem Húskou/divím se, že o něm není ani zmínka ve Vávrově filmu ,,Proti všem“ / a Petrem Kánišem. Právě Pikarti viděli v Biskupcově omezování jejich přesvědčení a tím i omezení jejich svobody. Rozkol se v Táboře prohloubil, jakmile bylo jasné, že nějaká beztřídní společnost sobě zcela rovných lidí je pouhým neuskutečnitelným snem. Vždyt již na podzim roku 1420 se museli ve městě odvádět povinné poddanské dávky. Kázání Húsky, Kániše, Bydlinského přesvědčovala především nejradikálnější táborskou chudinu. Tito kazatelé však zašli ve své době až příliš daleko snad až na samý práh křestanského náboženství. Sekta Pikartů, která čím dál tím silněji rozněcovala rozpory v táborské společnosti byla již na počátku roku 1421 z Tábora vypuzena. Snad na tři stovky Pikartů odešly do areálu dřívějšího již v mé práci uvedeného dobytého rožmberského hradu Příběnice, v blízkém sousedství Tábora. I tam však pokračovali Pikarti ve svých ,,bludech“ a hrozilo že ,,nakazí“ i společnost v Táboře. Proto proti nim vystoupil sám Jan Žižka se svými věrnými tábority i za pomoci některých pražanů. Žižka vzal prostě Příběnice již v dubnu 1421 útokem/ v krátkém sledu již podruhé, ale proti úplně jinému nepříteli/. I když se Pikarti tvrdě bránili, byli brzy poraženi. Žižka k nim byl ještě schovívavý. Ti co přežili, mohli své bludy odvolat a zachránit si tím život. Jenže neodvolal snad nikdo z nich. Proto bylo asi padesát Pikartů upáleno. Hrstka jich však přežila a uchýlila se na tvrz Ostrov u Hamru nad Nežárkou. Na podzim téhož roku však i toto poslední útočiště ultralevicových Pikartů vzalo za své. Jejich vúdce Húska-Loquis, krátce před tím při mučení své názory nejprve odvolal, ale brzy se asi ke svým bludům přihlásil, protože byl v srpnu 1421 umírněnějšími husity v Roudnici nad Labem upálen. Extrémní levice tím byla odstraněna a v čele Tábra vytrvala mírnější strana v čele s Janem Žižkou.
Related Posts
