Společná výprava radikálních i umírněných kališníků dorazila až na moravské hranice. Tam se však zastavila před hradem Přibyslaví, který hodlala dobýt. Vojsko se rozložilo před hradem někdy v prvních říjnových dnech roku 1424. V této chvíli se však slepý vojevůdce Jan Žižka náhle těžce roznemohl. Diagnoza? V podstatě není k dispozici. Doboví kronikáři sice píší o moru, ale tato velmi závažná choroba je velmi nepravděpodobná. Důvod? Mor byl nemocí silně nakažlivou, který ve středověku dokázal ,,kosit“ svou nakažlivostí celé kraje.
V Žižkově vojsku se však podle dobových zpráv nenakazil nikdo. Přitom se nnad umírajícím Janem Žižkou v bezprostřední blízkosti sklánělo větší množství jeho věrných. Je velmi nepravděpodobné, že by se nikdo z nich nenakazil.
V každém případě se jednalo o chorobu mimořádně závažnou. Dokonale o tom svědčí fakt, že během pouhého jednoho týdne byl Jan Žižk mrtev.
Jeho smrt znamenala pro husitské vojsko ohromnou ztráu. Vždyt tento zcela mimořádný vojevůdce, i když byl poději téměř zcela slepý neprohrál v jediné bitvě. Z kronik se můžeme dočíst o velkém žalu jeho věrných i zase naopak o radosti jeho nepřátel, pro které byl Jan Žižka krvavým Herodesem. Téměř nic však nevíme o Žižkově pohřbu. Byl patrně po táborsku prostý, jako je prostá i zpráva dobového kronikáře: ,, A vrátili sú se sirotci zase do Čech , totiž poté co úspěšně završili boj o Přibyslav a provodili bratra Žižku již mrtvého až do Hradce a tu sú jeho pochovali v kostele svatého Ducha. Ale potom odtud přenesen jest do Čáslavě…“
Related Posts
