Jak již jsem ve své práci uvedl, zhruba od poloviny roku 1421 byl po levicovém převratu nejmocnějším mužem v Praze radikáltní až ultralevicový kněz Jan Želivský./Sám Žižka ho jako zastánce ,,husitského středu“ patrně pro jeho radikalismus příliš v oblibě neměl./ Umírnění pražští měštané, zejména ti více zámožní Želivského vyloženě nesnášeli.Mocného zastánce měl ale u městské chudiny.
Želivský brzy po červnovém převratu 1421 nastolil v Praze téměř jakousi vojenskou diktaturu. Tím své nepřátele proti sobě vyloženě poštval.Za městského hejtmana dosadil Jan Želivský Jana Hvězdu z Vícemilic, zvaného ,,Bzdinka“. Je pravdou že Želivský s Bzdinkou se během nedlouhé vlády v Praze dopustili řady chyb a omylů a ovšem také několika poprav. Již v únoru 1422 byl kvůli nim Bzdinka z pozice pražského hejtmana odvolán zvláštní rozhodčí komisí. Ve vedení Prahy ho nahradili vesměs Želivského odpůrci. Samotný Jan Želivský se pak udržel už jen velmi krátce/snad jen několik dnů, nejvýše 2-3 týdny/. Navíc mu jako zástupci duchovenstva byla v podstatě zakázána veškerá politická činnost. Tím byl sice odstaven z funkce, ale to jeho odpůrcům nestačilo. Potřebovali Želivského mrtvého. Taková byla jejich obava z ,,krvavého kněze“. Již 9. března 1422 byl Jan Želivský
s devíti svými věrnými pozván k jednání na Staroměstkou radnici. Tam byli všichni zajati a včetně Želivského hned nato stati/podle mého opět subjektivního názoru zavražděni/.
Městská chudina sice ještě po smrti svého milovaného vůdce po kratičký čas/snad dvou měsíců/ ovládala Prahu,Jakoby na pomstu za Želivského smrt vzala útokem domy bohatých měštanů i radnici, přičemž některé měštany pobila a jejich domy vyplenila.
Již v polovině května ale nastal definitivní zlom a pražská politika se vychýlila doprava. A to už vlastně natrvalo. A co v této době v první polovině roku 1422 dělal samotný Jan Žižka?
Do pravicového převratu v Praze hned nezasáhl. Měl jisté problémy ve ,,svém“ Táboře a to již od vyhlazení Pikartů. Někteří radikální kněží/především Václav Koranda/ mu tento čin neustále vyčítali. Proto se začal v Táboře zdržovat čím dál tím méně. Bojoval především na jihu a západě Čech proti Rožmberkům a Plzenskému lanfrídu. Nebyl u toho, když 17. května 1422 vstoupil za nadšení umírněných pražanů mladý Litevec Zikmund Korybutovič,kandidát na nového českého krále. Korybutovičova přítomnost v Praze znamenala definitivní konec vlády pražské chudiny. Žižkův vztah ke Korybutovi je dost problematický. Zpočátku se nesnášeli, brzy poté mezi nimi došlo k jakémusi usmíření. Osobně se setkali a Žižka dokonce uznal Korybuta za nejvyššího zemského správce./poté co Litevec slíbil v zemi zachovávat Pražské artikuly/. Vzah Žižky ke Korybutovi ale vždy zústal dost vlažný a nedůvěřivý, zejména když tento kandidát na českého krále brzy začal jednat na všechny strany, mmj. i s nenáviděným Zikmundem Lucemburským. V roce 1422 Zikmund Korybutovič po několik měsíců marně obléhal kalichu nepřátelský Karlštejn. Právě na pomoc Karlštejnu byla na podzim zorganizována třetí křižácká výprava, ale ta byla,ze všech podobných i pozdějších výprav vyloženě nejslabší a často nebývá ani jako oficiální výprava uváděna. Křižácká armáda se sice v polovině října 1422 objevila u Tachova, ale k žádné větší bitvě s kališníky nedošlo a výprava se rozpadla dřív, než mohla do nějakých bojů zasáhnou.
Samotná mise Zikmunda Korybutoviče v Čechách trvala pouhý rok a vlastně nic nepřinesla. Mladý, nezkušený i málo schopný Litevec na to, aby se stal v Čechách králem prostě neměl. Na počátku roku byl z Čech odvolán litevským velkoknížetem Vitoldem a možná že ještě sám rád poslechl.
Začátkem roku 1423 však došlo k ještě jiné a významnější události. Zikmund Lucemburský odevzdal Moravu do dědičné správy svému zeti Albrechtu Rakouskému, který se od té doby začal uvádět i jako markrabě moravský. A vysoká moravská šlechta? Ta nebyla vůbec proti. Však také moravští páni nikdy nebyli kalichu zrovna nakloněni. Ted se jejich odklon od husitských Čech jen definitivně a už nastálo potvrdil.
Brzy nato došlo i k významnému činu také u samotného Jana Žižky.
Jeho vztah k Táboru postupně upadal až ochladl docela. Na jaře roku 1423 se po delším uvažování rozhodl odejít se svou polní armádou z Tábora definitivně a usadil se u východočeských orebitů, které vedl již dříve zmíněný kněz Ambrož-muž názorově Žižkovi hodně podobný. 7. dubna 1423 na sjezdu ,,nového bratrstva“ v Německém Brodě založil Jan Žižka svůj Nový/též Menší/ Tábor. Husitští kališníci se tím definitivně rozdělili na už tři skupiny-pražany, tábory a orebity/později po Žižkově smrti sirotky/.
Related Posts
