Nedá se říci, že by Petr Kubíček byl zrovna mým kamarádem. Spíše ho považuji za jakéhosi spolupacienta nebo kolegu v době, kdy jsem v Horních Beřkovicích čekal na přiznání invalidního důchodu a ,,kroutil“ tam svůj zdaleka nejdelší třičtvtěroční pobyt. Ten jsem si ,,odseděl“ zčásti na nejpřísnějším beřkovickém pavilonu pověstné ,,čtrnácte“. Na té se léčili pacienti, […]
O chronickém oddělení v Horních Beřkovicích i o snahách lékařů zbavit pacienta svéprávnosti jsem už psal v příběhu Emila Tichého, který práv zbaven byl a vyřešil to sebevraždou. V souvislosti s tímto případem si vzpomínám ještě na jeden podobný, který se udál též na ,,chronáku“. Jeho hlavním hrdinou je jistý pacient Boček/křestní jméno si už […]
Koncem devadesátých let minulého století jsem už měl sice několik let invalidní důchod III. stupně, ale zároven tolik hospitalizací v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, že mě začali zařazovat na chronické oddělení. Byl jsem na něm hospitalizován asi třikrát. Na jednu stranu tam byla pohoda v tom, že si pacientů kromě velké vizity nikdo ani […]
S Pétou Pecháčkem jsme kdysi v žertu soutěžili, kdo bude mít v léčebně v Horních Beřkovicích více hospitalizací. Když ty naše hospitalizace ze druhé poloviny devadesátých let počítám, byli jsme na tom tenkrát vždy přibližně nastejno. Rozdíl byl však v tom, že mě sanitka přivezla do léčebny často proti mé vůli, Péta se tam vždy […]
Mezi pacienty zejména v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice bylo poměrně hodně Romů. Jedním z nich byl i pacient Šarvaš. To bylo jeho příjmení. Křestní jméno jsem se od něj nikdy nedozvěděl. Byl totiž hluchoněmý. Šarvaš byl menší než já. Neměřil víc než 165 centimetrů. Zato byl ale hodně statný a snad měl i nějaké to […]
Také s Vencou Brůhou jsem byl v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice hospitalizován opakovaně. Jediný rozdíl byl v tom, že za jeden jeho pobyt jsem se tam já otočil asi třikrát. Byli jsme spolu na vyhlášené ,,čtrnáctce“-oddělení určené především pro ochranné léčby. Vždy se na něm ale našlo několik pacientů, kteří ,,ochranku“ neměli a byli tam […]
Také s Pétou Kirschbaumem jsem byl v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovich opakovaně. Pamatuji se, že poprvé to bylo v době kdy jsem ještě neměl přiznaný invalidní důchod. Mohlo mi tenkrát být asi 27 let. Péta byl stejný ročník jako já a narozdíl ode mě vypadal pořád stejně. Vlastně ted abych upřesnil, já byl na […]
S Honzou Vejvarem jsem byl na příjmovém oddělení Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích několikrát. Tenhle muž středního věku dostal od přírody dar vysokého udělaného chlapa, který se líbí ženám. Škoda, že Honza tento dar promrhal v alkoholu a drogách. Původně žil se zámožnou podnikatelkou a měl nač si vzpomenul. Snad je to i nevýhoda, když […]
Nejsem rasista a proto nebudu Miloše Kovače hanět za to že byl Rom. Právě naopak maximálně jsem vždy ocenoval jeho až neuvěřitelnou houževnatost, kterou já sám bych si nikdy nedokázal vypěstovat. Miloš byl totiž vážně zdravotně postižený hned dvakrát. Byl hluchoněmý a aby toho nebylo málo, jednu nohu měl amputovanou nad kolenem a místo ní […]
Během svých někdejších častých hospitalizací v psychiatrických zařízeních jsem měl přímo tam hned několik intimních vztahů. Kupodivu k části z nich došlo v tom zdaleka nejpřísnějším- v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Je trochu zvláštní, že takové vztahy tam lékaři i personál tolerovali více než v léčebnách s mnohem méně přísným režimem. Kupříkladu, když jsem […]