S Honzou Vejvarem jsem byl na příjmovém oddělení Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích několikrát. Tenhle muž středního věku dostal od přírody dar vysokého udělaného chlapa, který se líbí ženám. Škoda, že Honza tento dar promrhal v alkoholu a drogách. Původně žil se zámožnou podnikatelkou a měl nač si vzpomenul. Snad je to i nevýhoda, když má člověk vše co chce a vše se mu daří. Pak možná i snadněji spadne do alkoholu a drog.
Když pak Honzova zámožná družka předčasně zemřela, její příbuzní se Honzy, který v té době už měl závislostní problémy, zcela zřekli a vyhodili z domu. Z Honzy Vejvara, který do té doby měl vše, nač si vzpomenul se najednou stal Honza Vejvar – bezdomovec.
Nevím to už přesně, ale myslím, že Honza si po smrti družky i něco málo odseděl v kriminále. V každém případě poté co se stal bezdomovcem vymetal psychiatrické léčebny, hlavně tu v Horních Beřkovicích. Měl snad i invalidní důchod, ale když tak pouze částečný a protože dříve ho živila družka, tak toho moc neodpracoval. Proto jeho důchod byl minimální a stačil tak s bídou na cigarety.
Pamatuji se jak se v léčebně snažil nalézt nějakou novou zámožnou přítelkyni, která by ho vzala k sobě a zase živila. Honza, kterému tehdy bylo asi čtyřicet let byl sice stále pro ženy atraktivním mužem, ale v psychiatrick léčebně se zámožná družka hledá těžko.
Honza však i v takovém prostředí měl šanci si přítelkyni, která by ho vzala aspon k sobě bydlet najít. Co jsme tam ve druhé polovině devadesátých let minulého století byli spolu, nepamatuji, že by se mu to někdy podařilo. Přitom ženy na něj stále letěly a šanci rozhodně měl. Nikdy však svoje úsilí nedotáhl do konce. Když už to vypadalo, že by s nějakou pacientkou mohl odejít k ní bydlet, udělal nějaký průšvih/většinou se v léčebně opil/ a z Beřkovic ho vyhodili.
Pamatuji se jak jsem ho potkal i mimo léčebnu. Jednou, když jsem jel vlakem k příbuzným do jižníćh Čech jsem ho při přestupu potkal na pražském Masarykově nádraží ve společnosti bezdomovců, kde žebral cigarety a drobné na alkohol. Něco jsem mu tenkrát i dal, třebaže mi bylo jasné že to okamžitě propije.
Pak jsem se od kamaráda Kamila v Beřkovicích dozvěděl, že mu Honza Vejvar psal dopis z kriminálu a prosil aby mu Kamil poslal nějaké peníze na cigára. Dobrosrdečný Kamil mu do kriminálu opravdu něco málo poslal, ač sám skoro nic neměl. Nikdy jsem se nedozvěděl za co Honzu zavřeli. Ale bezdomovec bez prostředků, který je navíc závislý na alkoholu, drogách i cigaretách se do kriminálu dostane velmi snadno.
Je to už skoro třicet let co jsem viděl Honzu Vejvara naposled. Když jsme to společně táhli v Beřkovicích byl skoro o deset let starší než já. Pokud je naživu, měl by dnes už nárok na starobní důchod. Je ale otázkou v jaké by ho měl výši, když téměř nikdy nepracoval a po smrti zámožné družky jen vymetal léčebny a kriminály. Dar od přírody ve vysoké statné postavě tento muž trestuhodně promrhal.
