Rytířské turnaje byly v období středověku nejoblíbenějším a v Evropě i nejrozšířenějším druhem sportu. Mohli je ovšem provozovat pouze privilegované vrstvy, tedy šlechtici. Pro ostatní zájemce o klání rytířů byly turnaje tabu. Klání rytířů , to byla honosná podívaná, divadlo s mimořádně nákladnou výpravou. Při takových kláních se rytíři i diváci navzájem oslnovali drahocenností brnění a zbroje, ale i kostýmů-to především přihlížející ženy.
Muži předváděli na turnajích ženám svou bezmeznou statečnost a ženy mužům zase svou nekonečnou krásu, často zveličenou drahými kostýmy. Pořadatelé turnajů-feudální pánové zase hleděli vyniknout skvělou organizací turnajů i bohatostí doprovodných programů. Takovými programy byla například přítomnost nejrůznějších kejklířů a hudebmíků, ale i pořádané plesy a drahé hostiny, bujaré pitky a v některých případech i pořádané hony na zvěř.
Každý turnaj byl především velkou několikadenní společenskou událostí. Turnaje ovšem mívaly i vysokou sportovní hodnotu. Byly totiž ,,hrou na válku“, veřejnou ukázkou namáhavého tréninku i mírovou ukázkou všední práce rytíře -totiž samotného boje v bitvě. Klání se brávalo smrtelně vážně a právě při těchto turnajích získával úspěšný přímo zúčastněný úspěšný rytíř pověst a slávu. Ta pak kolovala od hradu ke hradu v písních minnesengrů, ale i v zpřevrácených klepech.
V regulích turnajů se typicky středověce mísila obřadná galantnost se siláctvím až brutalitou. Rytířských her byla celá řada. Nejčastěji vyjížděli těžkooděnci proti sobě na koních a snažili se jeden druhého dlouhými bidly zvanými dřevce protivníka vyhodit ze sedla.
Nejprve se rytířské turnaje provozovaly ve Francii, později v Německu a u nás za krále Václava I. /1230-1253/ . Sám Václav I. byl nejen jejich velkým milovníkem ale občas i přímým účastníkem.
Později přinesl zprávy o rytířských turnajích kronikář zvaný Dalimil /jeho skutečné jméno neznáme/. Podle něho prý přinesl znalost rytířských klání do Čech králův milec německý šlechtic Ojíř z Friedberku někdy kolem roku 1240. Sám kronikář zvaný Dalimil turnaje odsuzoval. Jako český vlastenec neměl Němce v lásce a proto kritizoval, že se Češi shlédli v rozmařilé německé modě.
