V léčebně v Sadské jsem asi vždy měl štěstí na partáky na třílůžkovém pokoji. Když dnes zpětně hodnotím nejlepší sestavy na ,,cimře“, tak hned po vyhlášené trojce Karel Kedron, Péta Čermák a já kladu na druhé místo své partáky Jardu Kuthana a Fandu Károlyiho. V této sestavě se však na jedné ložnici už sotva kdy sejdeme. Oba partáci byli starší než já. Jarda Kuthan je nyní už ve starobním důchodu a se svými poměrně častými hospitalizacemi v Sadské přestal. Mám na něj jen hezkou vzpomínku. Bydlel v Kralupech nad Vltavou a jezdili jsme společně na víkendové propustky přes pražské Masarykovo nádraží. Odtud jsme pokračovali každý jiným vlakem. A když jsme se opět vraceli do Sadské, Jarda na mě v Praze na Masaryčce čekal a klidně si nechal ujet i jeden vlak, jen abychom do léčebny pokračovali spolu.
Rád vzpomínám i na jeho mimořádnou výřečnost a svérázný smysl pro humor. S Jardou prostě vždycky byla sranda.
Fanda Károlyi se svým madarským příjmením byl trochu jiný typ člověka. V Sadské jsme spolu byli vícekrát než s Jardou a proto jsme se i více poznali. Sbližovalo nás i to, že oba jsme měli stejného ambulantního psychiatra, ač každý bydlí v jiném regionu. Fanda sice neměl žádné vyšší vzdělání, ale zase byl mimořádně šikovný.
Perfektně se jako samouk třeba naučil pracovat s počítačem. Vzpomínám, že do Sadské jsem si vždy bral svůj notebook a i tam psal své články. Jednou se mi na notasu něco podělalo, snad se dokonce zaviroval a Fanda si s ním pohrál snad několik hodin a dokázal ho celý přeinstalovat. Fanda byl, narozdíl ode mě, ale šikovný snad na všechny manuální práce. Když se mi třeba rozbil zip u zimní bundy, dal jsem ho nejprve ke správce místním pacientkám -ženám. Žádná z nich si s tím nedokázala poradit. Franta ho měl spravený snad během minuty.
Fanda Károlyi, i když byl o několik let starší než já a v době našeho posledního pobytu mu bylo už hodně přes padesát si kupodivu vždy rychle dokázal najít přítelkyni, se kterou pak nějaký čas žil. Přitom to také určitě nebyl žádný Brad Pitt. Byl velký asi jako já, ale drobnější, se silnými brýlemi na dálku a dost zamaštěnými černými vlasy. Tak trochu připomínal i Roma, třebaže jím nebyl. Navíc byl téměř sociálním případem. Bydlel podle jeho vyprávění v nějakém hodně zanedbaném baráčku na Rakovnicku, neměl tam snad ani zavedený vodovod, jen na zahradě studnu a myslím, že místo splachovacího záchodu měl jen pověstnou kadibudku. Přesto si tam vždy dokázal přivést nějakou přítelkyni. Snad je hledal na internetu a na to také nakonec krutě dojel. Nejdřív naletěl nějaké ,,údajné bohaté Američance“, které poslal veškeré své úspory s tím , že se mu několikanásobně vrátí.
Samozřejmě nedostal nic. Ještě hůře dopadl s další přítelkyní. Ta se k němu nastěhovala i s malým synem a po nějaké době na něj podala udání, že pohlavně zneužíval jejího nezletilého syna. Znal jsem Fandu dobře a snad bych i dal ruku do ohně za to, že, určitě nebyl sexuální deviant a dokonce pedofil. Také psychiatr byl stejného názoru a proto Fandu hned nezavřeli. Ještě si stačil najít další přítelkyni, a když jeho zanedbaný baráček už byl v exekuci a nemohli v něm bydlet, našel oběma pronájem bytu v Mostě. Tak obětavý Fanda opravdu byl. Ta poslední přítelkyně konečně vypadala slušně. Mluvil jsem s ní sice jen po telefonu, ale i podle hlasu a způsobu vyjadřování se dá něco poznat. Volal jsem tenkrát vlastně Fandovi, ale jeho telefon zvedla ta poslední přítelkyně a k mému zděšení mi sdělila, že už je zavřený v base za tu údajnou sexuální deviaci. Sama říkala, že něčemu podobnému ani trochu nevěří a když jsem jí do telefonu řekl, že ani já tomu nevěřím,protože Fandu dlouho znám, s pláčem mi za to do telefonu děkovala. Snad až ta poslední jeho přítelkyně opravdu za něco stála. Žel, dlouho spolu společně nežili….
Závěrem musím znovu napsat že ve Fandovu deviaci nevěřím ani trochu a naopak je mi ho moc líto jak skončil.
