O našem trojlístku dobrých kamarádů pacientů psychiatrické léčebny v Sadské jsem už psal. Již jsem také psal o jednom z nich Karlu Kedronovi. Ted když přichází na řadu ten druhý Péta Čermák, jsem si uvědomil, že náš trojlístek by nebyl kompletní, kdybych se nezmínil o jedné pacientce Martině Svatonové, která do něj svým způsobem také zasáhla.
Zatímco my tři jsme byli téměř věkovými vrstevníky a v době kdy jsme se v Sadské potkali poprvé, bylo nám všem kolem čtyřicítky. Martina byla o téměř 10 let mladší a postupně zasáhla do života nás všech. O ní ale až příště. Ted je na řadě Péta Čermák.
Poprvé jsme se setkali hned při mém prvním pobytu v Sadské a okamžitě se skamarádili, aniž bychom tehdy tušili, že se v Sadské společně jako pacienti sejdeme ještě několikrát.
Péta byl o necelé dva roky mladší než já a jen o pár centimetrů vyšší. Váhově byl ale ve zcela jiné kategorii, když měl minimálně o 20 kilo víc. Sblížil nás napřed hlavně vztah ke sportu. Narozdíl ode mě byl Péta sportovní talent a šly mu snad všechny sporty. Pamatuji se, že třeba plaval mnohem lépe než já, zdvihl mnohem těžší činku, v pinpongu jsme byli vyrovnaní a já ho mohl předčít snad jen ve vytrvalostním běhu. Péta nebyl moc vysoký, ale zato hodně udělaný, snad až s nějakými kily navíc. Měl tendenci přibírat na váze a bránil se tomu ze všech sil. V Sadské je na oddělení malá tělocvična s posilovacím strojem, činkami, rotopedem, pinpongovým stolem a dokonce i boxovacím pytlem.
Péta by v tělocvičně stálým hostem. Občas jsme si zahráli ,,pinec“, ale Péta raději ustavičně dřel na posilovacím stroji, přidával si závaží na činky a když měl pocit že přibral na váze, vydržel makat na rotopedu tak, že se z něj jen lilo. Jen běh mu moc nevoněl a místo něj raději pěstoval rychlochůzi. Vzpomínám jak svým rychlým tempem kroužil po areálu léčebny nekonečná kolečka svou chůzí. Ustavičně bojoval s nadbytečnými kily a dařilo se mu to. Možná měl pár kilo navíc, ale byla to kila svalové hmoty a nikoli tuku.
Pétovou slabostí však byly ženy. I když byl v nedalekém Nymburku štastně ženatý a měl i dva syny, nestačilo mu to a pořád musel ,,uhánět“ nové a nové ženské. Když jsme se pak v Sadské setkávali znovu a znovu, měl jsem někdy pocit, že tam chodí spíše ,,lovit“ nové známosti, než se léčit. I s těmi ženskými se mu dařilo podstatně lépe než mě. Prakticky při každém pobytu nějakou novou ulovil. Pamatuji se jak se mu při jednom z pobytů podařilo ulovit pohlednou inženýrku, do které se pak na nějaký čas téměř zbláznil.
Problém u něj byl v tom, že mu jedna žena nestačila. Nebudu daleko od pravdy, když napíšu že to byl typ klasického erotomana. Žel na svou erotománii nakonec patrně dojel.
Nevím sice s kolika pacientkami měl intimní poměr, ale časem se svým erotickým vztahem k ženám stal v léčebně tak známým, že už se mu tolik nedařilo. Do Sadské se totiž často vracejí stále stejní pacienti i pacientky a vzájemně se znají z dřívějších pobytů.
Díky svým častým intimním poměrům se ženami, které se rychle roznášely nejen po léčebně, začal mít Péta problémy v manželství. Až tam se totiž Pétovy ženské úlety donesly. Ostatně Péta Čermák bydlel v nedalekém Nymburku, ze kterého se v Sadské léčilo hodně pacientů a zřejmě touto cestou se do jeho rodiny jeho erotické vztahy donesly a snad byly i zveličeny.
Péta narozdíl od druhého z našeho trojlístku Karla Kedroně pocházel z dobře finančně zajištěných poměrů. Kromě bytu v Nymburku vlastnil i chalupu na Slapech a měl samozřejmě i auto. To je u invalidního důchodce, kterým Péta také byl, vysoký nadstandard.
Vzpomínám si že jak postupně jsme se znovu a znovu v Sadské jako pacienti potkávali, začínal mít Péta díky své erotomanii stále větší problémy v manželství. Jeden čas dokonce od manželky odešel a žil nějakou dobu na chalupě na Slapech. Měl jsem o něm vždy poměrně podrobné zprávy, protože, když jsme zrovna nebyli společně v Sadské, často jsme si spolu telefonovali.
Dnes už na něj žel telefonní číslo několik let nemám a tak nevím jak to s Pétou nakonec dopadlo. Když jsme si před lety volali naposled, byl myslím v rozvodovém řízení, nemohl bydlet v nymburském bytě ani na chalupě a pobýval zrovna u Martiny Svatonové, o které jsem se zmínil v úvodu této mé vzpomínky. Tam ovšem těžko mohl najít nějaké nové zázemí, protože Martina bydlela jen v pronajaté garsonce a navíc byla podobným typem jako Péta a střídala muže.
Přes všechny Pétovy úlety se ženami na něj dnes vzpomínám rád. Byl to dobrý kamarád a sedlo nám to spolu. Nevím do jaké míry svou nevěrou ublížil manželce a snad i celé řadě dalších žen a nemíním ho za to odsuzovat. Byl už prostě tak založeným typem erotomana. Ostatně proč bych ho měl odsuzovat, mě neublížil nikdy….
