Zajímavou postavou v českém kronikářství byl za časů vlády prvního Habsburka na českém královském trůnu Ferdinanda I. proslulý pábitel české historie Václav Hájek z Libočan.
V roce 1539 dopsal svoje poutavé ale historicky značně nehodnověrné dílo ,,Kroniku českou“. Ta vyšla poprvé v roce 1541 a poté ještě v mnoha dalších vydáních.
Hájek ji zpracoval z podnětu katolické šlechty od jejíchž představitelů získal mnohé , dnes už neznámé podklady. Tuto společenskou vrstvu také ve své kronice patřičně zidealizoval.
Hájek prostě z české historie ,,věděl všechno“. Udává ke všemu přesné letopočty -například i příchod praotce Čecha na horu Říp. Zná ke všemu i přesné detaily jak se co událo. /údajům z jeho kroniky se pak dlouho věřilo.
Teprve v 18. století po drtivém kritickém rozboru obrozeneckého historika Gelasia Dobnera vyšlo najevo , že Hájek pracoval nekorektně a hodně si vymýšlel. Kde mu prostě chyběly hodnověrné historické údaje, tak si s tím nedělal hlavu a prostě si j až do detailů sám vyráběl. Jeho fantazie fungovala stejně dobře , jako bylo na vysoké úrovni jeho vypravěčské umění. Jeho kronika ač je psaná velmi poutavě a čtivě je ve skutečnosti směsí nejrůznějších výmyslů. Je psána formou jakéhosi historického bestseleru, který byl ve své době velmi oblíben u gramotných lidových vrstev.
V dobách takzvaného temna právě Hájkova kronika měla zásluhu na uchování historického povědomí českého národa. Stala se východiskem i pro českou obrozeneckou historickou beletrii./Tyl, Mácha, Zeyer a další / Až přišel historik Gelasius Dobner a jak se dodnes říká učinil ,,konec hájkování v Čechách/, když uváděl pouze historicky hodnověrná fakta.
Číst Hájka je sice čtivé a poutavé, ale s notnou dávkou kritiky k nehodnověrnosti jeho džungle smyšlenek navěšených na historická fakta.
Related Posts
