Jsme Češi, žijeme v Čechách a tvoříme pospolitost zvanou český národ. Jak jsme ale ke svému jménu vlastně přišli? Zcela uspokojivé vysvětlení dosud neexistuje. Nedejme se zmást obecně známou a nejčastěji přijímanou verzí, podle které jsme naše jméno zdědili po praotci ,,Čechovi“. Bylo tomu právě naopak-smyšlený předek byl dodatečně pojmenován po nás , Češích, aby se jméno národa i země logicky nějak objasnilo.
V současné době si získalo největší autoritu tvrzení, že názvy ČECH, ČECHY, ČEŠI míří svou etymologií k výrazu z indoevropského prajazyka , ke slovu, jehož kořen zněl snad ,,kel“ a znamenal pokolení, plemeno, rod.
Základ onoho dávného slova se ve starém jazyce Slovanů pozměnil na ,,čel“, a my jej dodnes slyšíme v českém slovu čeled, anebo v ruském ,,čelověk“. Konečnou proměnu pak přinesla takzvaná domácí přípona -ch. Podobně jako ze slova ,,bratr“ vzniklo koncovkou -ch citově zabarvené podstatné jméno ,,brach“ , tak také z původního -čel vznikl pozdější ,,Čech“, totiž příslušník rodu , našinec. Později se slov ,,čech“ stalo vlastním jménem podřipského kmene, který při své historické expanzi ovládl kmeny v okolí a koncem 10. století je sjednotil v českém státě.
Ostatní kmenové názvy zanikly , zbyl jediný-,,Čechové“.
Jak známo, starší název Čech zněl Bojhemum , nebo Bohemie, což znamená země keltského kmene Bojů.
Právě Bojové, kteří sídlili na území naší vlasti již několik století před naším letopočtem dali tedy svým způsobem našemu národu jméno. Ještě latinsky píšící Kosmas /náš nejstarší kronikář/ nazýval Čechy Bohémy, praotec Čech byl v jeho podání Bohemus. Podoba se slovem bohém ve významu neuspořádaně žijící člověk , případně příslušník ,,nevázané umělecké chásky“ není náhodná. Významový posun slova mají na svědomí Francouzi , kteří příliš nerozlišovali a za Bohémy označovali nejen české kumštýře a muzikanty, ale i neuspořádaně žijící kočovné Romy, přicházející do Francie z východu.
