Jistě jste viděli starší českou komedii ,,Císařův pekař a pekařův císař“. Vystupuje v ní i umělý člověk obrovité postavy golem, který umí na příkaz vložení takzvaného šemu všechno ničit. Tato pověst je svázána s dobou, kdy u nás vládl král a císař Rudolf II.
Vize o golemovi je fakticky prastará, jde o putovní pověst, která má řadu podob. S Prahou byla definitivně spojena až v 19. století, a to především spisovatelem L.Weiselem, přítelem Boženy Němcové, jinak vesnickým lékařem.
Golemovské motivy ztvárnil ve sbírce židovských lidových pověstí Sippurim.
Poté golemovské téma ožilo ještě mnohokrát, nejúspěšněji ve světoznámém románu Gustava Meyrinka. Pověst během éry romantismu místně i časově zakotvila v Praze v tom smyslu, že golem se stal výtvorem a sluhou učeného rabína židovského ghetta Jehudy Lova ben Becalel/asi 1520-1609/. Ten byl vskutku historickou postavou , učil v Praze talmud a udržoval styky s císařem Rudolfem. Jeho stejně populárním vrstevníkem byl primas Židovského města bankéř Mordechaj Mayzl . Zatímco na rabovi Lowovi obdivoval císař Rudolf jeho učenost na Mayzlovi ho zajímaly peníze./Židovský finančník opravdu velkoryse připspíval na válku s Turky/
Na závěr už jen dvě drobnosti: Příběh golema přečkal až téměř do současnosti/hlavně díky výše zmíněné filmové komedii/. Vše došlo tak daleko, že známý spisovatel a publicista Egon Erwín Kisch ještě ve dvacátém století hledal golema na půdě Staronové židovské synagogy.Nenašel pochopitelně nic
A co to vlastně byl ten pověstný šém, který golema oživoval. Nešlo o žádnou kuličku /jako v komediálním filmu/, ale o lístek papíru s posvátným jménem Jehovovým. Ten, když se vložil golemovi do úst golem ožil a mohl na příkaz toho , kdo mu šém do úst vložil začít vše bourat a ničit.
