Celé Máchovo dílo je podmíněno dobou, ve které žil. Období Máchova života je téměř totožné
s obdobím první třetiny 19. století. To je doba, časově shodná s právě probíhajícím národním obrozením. Národní obrození je třeba chápat jako historicky dlouhodobý a složitý proces vytváření novodobého českého národa. Tento proces, zejména díky Velké francouzské revoluci se odehrává
v období právě se střídajících historických epoch. Starý feudalismus nahrazuje nový kapitalismus. Tak je tomu i v dalších evropských zemích. Čechy však mají své specifické zvláštnosti. Český stát tehdy neexistoval a Čechy byly součástí mnohonárodnostního Rakouska. V Rakousku existovala
v této době centralistická reakční politika metternichovské vlády, zaostalá ekonomika oproti zemím západní Evropy i značné národnostní komplikace, díky mnohonárodnostnímu složení obyvatelstva rakouského státu. Zejména národnostní problém je charakteristický pro celé národní obrození. Zpočátku se v tomto období prosazují autoři opírající se o lidovou slovesnost a folklor jako např. F.L Čelakovský, nebo Jan Kollár, jen o málo později i K.J. Erben.
Ve 30. letech do české literatury vstupuje nová generace Máchova a Tylova. Ta se snaží sladit a rozvíjet národní literaturu v souladu s možnostmi a potřebami a má apelativní charakter. Literatura v tomto období podporuje národní vědomí čtenářů idylismem a idealizováním lidských charakterů i vztahů mezi lidmi. Nejtypičtějším představitelem takové literatury je Josef Kajetán Tyl se svými vlasteneckými prózami ze současnosti.
K.H. Mácha do tohoto literárního žánru svou uměleckou činností jaksi nezapadá. Mácha se orientuje na širší evropský kontext a stává se tak jistou protiváhou pouze vlasteneckého pohledu na funkci literatury.
