Umělecký směr z přelomu 18. a 19. století romantismus je mi velmi blízký. A Karel Hynek Mácha je naším největším a podle mého názoru možná jediným vyloženě ryzím romantikem. Za další naše představitele tohoto směru se často považují například Karel Sabina, Josef Václav Frič, někdy i Josef Kajetán Tyl. Ale Karel Hynek Mácha byl jen jeden. Jen on se podle mne mohl měřit
s takovými velikány světového romantismu, jakými byli George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley v Anglii, Viktor Hugo ve Francii, M. J. Lermontov v Rusku, Sándor Petoffi v tehdy nesvobodném Maďarsku, Longfellow ve Spojených státech amerických. Všichni jmenovaní patří stejně jako K.H. Mácha k mým oblíbeným autorům. Všichni patří mezi nejryzejší představitele romantického uměleckého směru.
Ale, co je vlastně pravý romantismus? Co je jeho hlavní podstatou? Podle německého romantika Eichendorffa se jedná o směr, který obvykle vyjadřuje hluboký stesk nad nedokonalostí vší krásy a zároveň neukojitelnou a nekonečnou, ale zároveň i marnou touhu po zdokonalení. Z toho všeho často pramení romantická nespokojenost i romantický vzdor. I když taková definice romantismu je Máchovu dílu velmi blízká, neříká o romantismu vše a vidí jen jednu jeho stránku, tu která je romantickému autorovi nejvíce blízká. Vytvořit definici romantismu , která by do minima slov shrnula všechny jeho podstatné znaky, patří k nejobtížnějším úkolům literární vědy a estetiky.
