Nejrozsáhlejší Máchovo prozaické dílo, které vznikalo v těsné časové , tematické i ideové blízkosti jeho vrcholné básnické lyricko-epické skladby ,,Máj“je román ,,Cikáni“. Autor na něm pracoval zejména na podzim 1835. Tehdejší cenzura však nepovolila ,,Cikány“ k vydání a odložila jednání o tomto díle na pozdější dobu. Za Máchova života ale román nevyšel a publikován byl až více než 20 let po jeho smrti v roce 1857:
Román má zvláštní postavení v celku Máchova díla. Dovolil bych si porovnat prozaické ,,Cikány“ s jeho vrcholným poetickým dílem ,,Májem“. Na první pohled mají obě díla hodně společného.
,,Cikáni“ jsou dokonce v mnohém jakousi rozvedenou fabulí ,,Máje“. Vycházejí z obdobných zdrojů jak životních, tak literárních. V něčem jsou ale obě vrcholná Máchova díla odlišná. V ,,Cikánech“ není taková vrcholná autorova lyrická subjektivnost jako v ,,Máji“. Naopak je v nich posílena složka epická, objektivní. Vypravěč si po celý román udržuje jednoznačný odstup od postav i od vyprávění. To není pro Máchu zrovna typické.
Román ,,Cikáni“ je komponovaný do 15 kapitol. Znovu se zde objevuje a je více rozvinuta pro Máchu typická deziluze , především v oblasti milostné. Dějově je dílo budováno velmi složitě. Je postaveno na spleti osudů několika postav, nejen starého cikána/ve skutečnosti bývalého benátského gondoliéra Giacoma/ a mladého cikána/ve skutečnosti nemanželského syna hraběte Valdemara/. Právě zavraždění Valdemara starým cikánem , v románu rozetne osudy všech jeho hrdinů. Vedle již zmíněných tří postav k nim v této próze ještě paří židovská krasavice Lea- životní láska mladého cikána, její otec-hospodský v podzámčí a jeho služebná Judita, postava žvanivého chlubila vojenského vysloužilce Bárty Flákoně a především šílená žebračka Angelína.
Původcem všeho zla je hrabě Valdemar, který svedl bývalému benátskému gondoliérovi Giacomovi/starému cikánovi/ jeho milenku Angelínu a má s ní nemanželského syna-mladého cikána. Svého ,,levobočka“
i s Angelínou však hrabě vyhnal a zapudil. Zatímco levoboček se jako mladý cikán dostal do společnosti cikánů, kde se ho ujal starý cikán/gondoliér Giacomo/, Angelína zešílela. Milenka mladého cikána Lea byla dříve, než ji poznal znásilněna jeho vlastním otcem-hrabětem Valdemarem./viz. fabule ,,Máje“/
Osud všech hlavních hrdinů končí tragicky. Starý cikán hnán celoživotní touhou po pomstě, zabije hraběte Valdemara a je za svůj čin popraven. Jeho bývalá nevěrná milenka Angelína hyne sebevraždou v ,,Domě bláznů“ I svedená Lea umírá a její otec hyne zármutkem nad její smrtí.
Když se předivo tohoto příběhu rozpletlo, zůstalo na scéně pět mrtvých. Na situaci paradoxně vyhrocených rodinných a rodových vztahů reaguje asi nejhlavnější z hrdinů románu a jediný, kdo z nich zůstal naživu-mladý cikán slovy:
,,Otec můj!-otec matku svedl-ne, on zavraždil matku mou-svedl milenku otce-matku mou-a otec můj zavraždil otce mého!/mladý cikán považuje starého cikána za svého otce/
Mladý cikán jediný přežije velkou rodinou tragedii ale…. V jeho postavě se všechny osudy a vztahy jednotlivých hrdinů, všechna utrpení spájejí. Osud každého z hrdinů je částí jeho osudu vlastního, jejich utrpení je utrpením jeho samotného. Postavou mladého cikána jsou jednotlivé momenty tragických rozporů rozložené do několika dílčích postav, sjednoceny a osobně si myslím, že ,,Cikáni“ mají pouze jednoho hlavního hrdinu. Tím je ten jediný, který přežil – mladý cikán.
Silně na mě zapůsobil samotný závěr románu:
,,Ano-byl to on, mladý Valdemar, hrabě z Borku/mladý cikán/, teď opět přecházel sklopenou hlavou kolem poslední chaloupky. Zvolna kráčí výš a výš.
Teď jest na kopci.-Neohlídnul se na krajinu rodnou/Kokořínský důl/, dále – dále odchází.
Kolem něho kvetoucí lučiny, úrodné pole, modré lesy, jeho vlast, jeho dědictví. V dálce temné hory-valící se co zsinalé vlny k růžovému nebi a jako zkrvavělým obláčkům-loučily se s osamělým poutníkem. On nic nevidí,-dále-dále odchází.
Dlouhá silnice táhne se rovinou, daleko-daleko, až v dálce-co zavřená řeka-v temné padá hory. Po ní daleko-daleko odchází.
Odešel v širý svět mladý cikán. Nechť ho Bůh doprovází!“
Nemanželský syn zavražděného zámožného hraběte Valdemara má po otcově smrti zdědit velký majetek, ale nemůže žít v krajině, která jeho život tolik osudově poznamenala. A tak mladý hrabě Valdemar se všeho dědictví zřekl a odešel jako znovu mladý cikán do širého světa.
Jak působivé! Jak působivý je celý příběh Máchových ,,Cikánů“, plný nečekaných srdcervoucích zvratů! Pro mě jsou Máchovy ,,Cikáni“ jedním z nejlepších příběhů, které jsem, kdy četl.
