Při svých hospitalizacích v psychiatrických zařízeních jsem se setkal s celou řadou pacientů epileptiků. Nejvíce mi utkvěl v paměti pacient na rok přesně stejně starý jako já, jistý Petr Kirchsbaum. Pamatuji se jak ho při nástupu k jedné mé hospitalizaci na příjmové oddělení právě propouštěli a třebaže jsem tehdy v PL Horní Beřkovice strávil pouhý týden, on se za tu dobu stačil do léčebny vrátit. Třebaže od té doby uplynulo už asi 25 let pamatuji si na to, jako by to bylo včera. Přivezla ho tehdy sanitka sice už ve stavu bez sebemenších známek epileptického záchvatu, ale zato byl v obličeji samá modřina. Při záchvatu , který dostal přímo na ulici padl totiž v epileptickém záchvatu na hlavu, respektive přímo na obličej a byl v něm samá modřina a monokl. Při záchvatu totiž v křečích tloukl hlavou o zem a proto ty modřiny v obličeji.
Ale ted více odborně. Co je to vlastně epilepsie? Hlavním projevem této nemoci, které se lidově též říká padoucnice jsou záchvaty, provázené s bezvědomím a svalovými křečemi , trvajícími od několika sekund až do doby několika minut. Epilepsie je na první pohled velice nepříjemná, když vidíte člověka jak leží na zemi v bezvědomí a v křečích sebou silně škube. Přitom se jedná o onemocnění poměrně časté, které je vlastně onemocněním vycházejícím z mozku. Správnou léčbou ho však poměrně dobře kontrolovat.
Epileptické záchvaty se objevují, když vznikne porucha mozkové činnosti vysvětlitelná zmatením jednotlivých nervových signálů a pochodů. Při ní selže řízení jednotlivých tělesných funkcí.
Aktivita v podobě epileptických impulsů přechází po nervových vláknech a pomocí nervových neurotransmiterů je vysílána do příslušných center. Záchvat vyvolává porucha těchto přenašečů v některé části mozku. Je svým způsobem podobný elektrickému zkratu. Záchvat se projevuje tonicko-klonickými /škubavými/ svalovými křečemi a bezvědomím. I když takový záchvat vypadá nebezpečně, mozek nepoškodí. Postiženému se postupně zcela vrátí vědomí, ale často si zejména v prvních chvílích po nabytí vědomí nepamatuje , co se vlastně stalo.
Ještě bych se z vlastní zkušenosti vrátil k jednomu člověku postiženému epilepsií. Tentokrát to není spolupacient z psychiatrického zařízení, ale kolega ze zaměstnání. Ten trpěl epileptickými záchvaty poměrně velmi často. Pamatuji se, že prodělal až tři za jeden den. A jeden z nich se mu stal do budoucna i osudným. Padl při záchvatu totiž obličejem na extrémně rozpálený radiátor ústředního topení a část obličeje si na něm přímo uškvařil. Sám necítil nic , protože byl v charakteristickém bezvědomí. Když jsem ho pak po záchvatu poprvé viděl, téměř jsem se jeho zjevu bál. S přiškvařeným obličejem vypadal přímo děsivě. Odvezli ho do nemocnice, ale plastická operace, kterou po záchvatu prodělal upravila jeho zjev v obličeji ne zcela dokonale. Epileptický záchvat ho tak poznamenal na celý budoucí život.
