V některých svých pracích se Mácha nechal inspirovat snem, nebo vytvářel novou vizi. Tím chtěl vyjádřit svůj subjektivní zážitek jako vnitřní zkušenost intuitivního nazírání. Platí to především
o jeho ,,Pouti krkonošské“. Při její kompozici využil autor svého hrůzného snu o oživlých mniších horského kláštera. Tato práce řeší na základě symbolického ožití a nové smrti mnichů nejen metafyzické otázky života posmrtného, ale i otázky celé lidské existence. Je to vyhraněné dílo Máchova myšlenkového i citového romantického pesimismu. Tato próza je nejblíže Máchově subjektivní lyrice nejen po stránce ideové, ale i svým zpracováním. Přestože jde o prózu/navíc vyprávěnou ve třetí osobě/, lyrický princip je zde tak mocný a osobní prožitek tak žhavý, že se dá hovořit o básni v próze.
