Mojí matce bylo posledního května letošního roku už 87 let. Již několik roků má vážné pohybové problémy, které se stále zhoršují. Jedná se především o problémy s chůzí a udržením stability. Chodí stále hůře a hůře. Bez berlí nedokáže udělat ani krok. Se dvěma berlemi dokáže ujít jen několik stovek metrů a to za cenu velké bolesti, především v levém koleni. Nejhorší na tom je, že berle musí používat i ve svém bytě. Je to krutý a žalostný pohled na ni, když se se dvěma berlemi ,,šourá“ z jedné místnosti do druhé. Nedokáže ani přenést nějakou těžší věc z místnosti do místnosti. Proto mě také několikrát denně telefonuje abych jí něco přenesl.
Naštěstí mám svou garsonku ve stejném paneláku i vchodu jako maminka, jen o tři patra výše a tak to pro mě takový problém není. Jen ji musím být co nejčastěji nablízku k dispozici.
Mnohem horší jsou případy, když se musí dostavit k nějakému lékaři , nebo na úřad. Jinam vlastně ani nechodí, protože nakupování mám na starosti já. Pokud však musí k lékaři, je nutno jí doprovodit. I jízda autobusem městské hromadné dopravy ji dělá velké problémy. Někdo vždy musí jet s ní a pomoci jí nastoupit i vystoupit z autobusu. Autobus totiž při rozjezdu sebou vždy cukne a to maminka už musí sedět. Stalo se totiž již několikrát, že pokud ještě neseděla tak při rozjezdu autobusu upadla. Naštěstí následkem jejích pádů byly zatím jen modřiny. Ale co kdyby si při takovém pádu něco zlomila?
Je smutné, že přes tyto závažné pohybové problémy jí dosud nebyl přiznán průkaz ZTP+P. Vlastní jen průkaz TP, který je jen zárukou, že ji někdo ze spolucestujících musí nechat sednout . A příspěvek na péči jí byl přiznán jen ten nejnižší, který je něco kolem osmi set korun. A přitom je z hlediska pohybu již evidentně nesoběstačná.
Jaká je její diagnoza? Především trpí těžkou neuropatií a navíc v jednom kolení má už druhou voperovanou endoprotézu./Třetí již voperovat nelze./ V současné době ji stejně to dvakrát operované koleno při jakémkoli pohybu bolí. A co víc. Ještě silněji ji bolí i to druhé dosud neoperované koleno. A to pravidelně bere léky proti bolesti. Jak takový zdravotní stav řešit? Nechat si operovat aspon to dosud neoperované koleno a voperovat do něj též endoprotézu? Snad, ale znovu zdůraznuji její věk -87 let. Nebylo by to v tomto věku velké riziko, když navíc užívá léky na vysoký krevní tlak?
Pravda lékaři jí přiznali aspon ten nejnižší příspěvek na péči. Nejsem odborník ortoped ani neurolog, ale podle mě je to málo. Vždyt se už pohybuje za pomoci dvou berlí jen minimálně. Zkoušela to řešit i použitím invalidního vozíku, ovšem toho nákupního, který funguje na způsob takzvaného chodítka. Ale ten ji vyloženě nevyhovuje, protože při jeho používání by musela být v předklonu a to je pro ni téměř nemožné. Ona naopak potřebuje /snad díky druhé diagnoze-neuropatii / být při chůzi co nejvíce vzpřímená a narovnaná a v tom ji mohou pomoci jen berle.
Maminka je vyloženě odkázána na pomoc jiných. Sama to pohybově absolutně nezvládá. A tak se snažím pomáhat nejen já, ale i její kamarádky z našeho domu. Jim patří můj velký dík, protože, kdyby nebylo jich já bych musel být s maminkou pomalu čtyřiadvacet hodin denně.
Odjet někam na pouhých několik dní na dovolenou není i tak pro mě z těchto důvodů vůbec možné. Nejhorší na celé věci je, že já zase trpím závažnými problémy psychickými-mám občas silné fobické úzkosti až silný strach z cizích lidí. U mě dochází několikrát do roka k situacím, že až několik dní nedokáži vůbec vylézt ze svého bytu. To mi pak maminka musí přes své těžké pohybové problémy dopravovat do mého bytu aspon jídlo. Když se z fobií dostanu, snažím se jí to svou pomocí vynahradit. Pobyt v psychiatrické léčebně si nemohu dovolit, protože mamce musím být co nejvíce k dispozici.
Jak hodlám situaci řešit? V současné době jejím jménem žádám o zvýšení příspěvku na péči a hlavně o přiznání průkazu ZTP+P.
Jen jedna věc je pozitivní. Jsem zaměstnán především jako novinář a tudíž pracuji především z domova, když své články posílám na webové stránky lidemezilidmi e-mailem. Z těchto důvodů mohu být mamce téměř vždy /pokud zrovna netrpím fobiemi/ k dispozici.
Co napsat závěrem? Mrzí mě že zdraví a často vyloženě mladí lidé , kterým se nechce pracovat pobírají příspěvky napřiklad na bydlení a mojí mamce se snaží upřít nárok na příspěvek na péči/Zdůraznuji, že ho využívá ona a ne já/. Ted beru kritickou situaci do svých rukou a za mámu a její práva budu bojovat. Osobně si totiž myslím, že ve společnosti, která se tak ráda nechá nazývat demokrarickou, mělo vypadat jinak……
