Konrád Waldhauser
Jedna z největších osobností českých dějin- mistr Jan Hus měl své předchůdce . Kritické hlasy proti církvi i proti hříšnému životu věřících se ozývaly v české zemi mnohem dříve než začal svými kázáními i spisy působit nezapomenutelný betlémský kazatel Jan Hus.
Hlavním heslem oprávců mravů byla od počátku idea návratu k ryzosti původní církve , zpět k ideám Bible.
Prvním významným kazatelem těchto ideí, který působil v Praze byl kněz řádu augustiniánů , žel ale Němec Konrád Waldhauser/asi 1325-1369/. Ten přišel do Prahy na pozvání samotného Karla IV. již roku 1363. Bohužel kázal německy , a tak jeho vliv především na prosté české posluchače zůstal jen nepřímý a omezený. Jeho kázání probíhala u svatého Havla a později pak v Týnském chrámu.
Waldhauser se však vyjadřoval ještě velmi opatrně. Stál zcela na pravověrném stanovisku církevního učení a dával pozor, aby se od podivné dogmatiky neodchýlil. Soucítil sice s chudinou , vyzýval ke konnání dobrých skutků , obracel se k pánům a boháčům, aby se polepšili. Lichváři podle jeho kázání měli odložit hříšně získané peníze. Pyšní lidé měli odložit svou pýchu.
Při kázání proti přepychu Waldhauser říkal: ,,Skvostné roucho boháčů znamená pot chudých i krev žen , a to co stojí drahocenný šat, by postačilo k výživě mnoha nuzáků.“
Waldhauserovy sugestivní projevy měly poměrně veliký účinek. Pražské zámožné měštanky odkládaly přepychové oděvy a braly na sebe prosté suknice. Vyšnoření hejsci i lichváři se dávali na pokání.
U svatého Havla bývalo tak nabito, že Konrád Waldhauser musel brzy řečnit před samotným kostelem. Ve své kritice se krok za krokem blížil tenkému ledu. Horlil proti přijímání jeptišek do klášterů za peníze, odsuzoval podvodné praktiky se svatými ostatky, žádal , aby se žebravým mnichům neposkytovaly žádné almužny. I když z jeho úst zaznívaly jen opatrné a ke vzpouře nijak nevybízející myšlenky, byl přesto podezřelým z kacířství. Samo horlivé hájení pravé věrouky mohlo mít za následek konflikt s katolickou církví.
