Dnes v předdůchodovém věku s nostalgií vzpomínám na svá chlapecká a dospívající léta. Ale s tou nostalgií to nebudu přehánět, když porovnám naši generaci v mládežnickém věku s tou současnou, které je právě v tom nejkrásnějším věku at už chlapeckém nebo dospívajícím.
Naše generace byla v tomto věku prostě úplně jiná, než je ta současná. Přitom jsme žili v období takzvané totality, kdy byla zcela jiná i situace v celé společnosti. Ani zdaleka jsme si nemohli dovolit tolik co si mohou dovolit ti dnešní mladí. Ke studiu nejen na vysoké, ale dokonce i na střední škole s maturitou jste museli mít ze školy doporučení, jinak jste studovat prakticky nemohli. A to doporučení bylo podmíněno prospěchem i chováním. A osobně si myslím, že to tak bylo správně. Proto nechápu jak dnes mohou být na vysoké školy přijímáni někdy i notoričtí repetenti, kteří ještě navíc mají za sebou někdy i problémy se zákonem.
Takoví by za nás vůbec neměli šanci studovat. Za takzvaného ,,totáče“ bylo vše mnohem přísnější ale asi to tak bylo i v něčem lepší. Když vidím úroven vědomostí současných vysokoškoláků a srovnám ji s úrovní naší generace mám docela vztek že i jim jsou přiznávány vysokoškolské tituly. Přitom my měli vše mnohem těžší. Za nás nebyly žádné počítače /dokonce ani mobily/,neexistoval internet, na kterém si dnes lze vše snadno nalézt. Vše jsme si museli složitě vyhledávat v literatuře a návštěvy knihoven byly za našich časů prakticky nezbytné.
Ohromný rozdíl vidím i v chování naší i té současné generace v mládí. My nebyli takoví suveréni s přehnaně vysokým sebevědomím. Ani jsme nemohli, když naše finanční možnosti byly mnohem menší. Vzpomínám si třeba na situaci v oblékání. Za nás, kdo chtěl ,,pravé“ džíny, nebo značkové boty, pokud je nedostal od majetných rodičů, musel si na ně obvykle vydělat na brigádě a pak teprve mohl před ostatními ,,zamachrovat“ , že má něco lepšího než oni.
Dnes má z mladých značkové oblečení téměř každý a ten kdo ho nemá, je považován za někoho méněcenného.
Úplně jinak naše generace využívala svůj volný čas. Za nás nebyly žádné počítačové hry nebo playstejšny, u kterých současní mladí tráví tolik volného času. Pamatuji si, že ještě v dospívajícím věku jsem byl ve volném čase denně venku a na plácku před domem do omrzení honil kopací balon od jara do podzimu při fotbale a hokejku s tenisákem přes zimu. S kamarády z jedné čtvrti jsme si sami vytvořili fotbalový, nebo hokejový tým a pak nastupovali v pouličních kláních proti klukům z jiných čtvrtí, kteří si sami postavili podobné týmy.
Dnes kluky, kteří mastí někde na plácku fotbal, nebo hokej s tenisákem prakticky nevidíte. /Současná úroven dvou nejpopulárnějších sportů na vrcholové úrovni podle toho také vypadá/. My přitom jinou zábavu téměř neznali, snad kromě tehdy velmi oblíbeného trampování. Ani mladé trampy dnes prakticky nepotkáte. Zato dnes je pomalu běžné jak jen dosáhne mladík potřebného věku , už má auto . U naší generace nebylo běžné ani to, aby měl každý kolo.
Přesto té současné generaci mladých moc nezávidím. Mají toho po materiální stránce sice podstatně víc než my, mají mnohem větší možnosti se prosadit ,než jsme měli my, ale co je nejdůležitější: Oni si to neumí užít.
Mají takové možnosti a přece se často nudí a radši kouří trávu aby si tu nudu zpříjemnili. I v naší generaci byli ,,fetáci” , ale tehdy toxikomanie teprve začínala a lidé zneužívající drogu byli spíše vyjímkou. Dnes je naopak spíše vyjímkou ten kdo si aspon občas nedá ,,jointa”. Ani my nebyli žádní svatouškové . Dát si na vandru pivo I v mladistvém věku bylo zcela běžné , ale ,,trávu” jme vlastně neznali.
Měli jsme prostě mnohem méně možností si mládí a života více užívat, ale přesto jsme si ho opravdu užívat dokázali. My byli prostě jiní….
