S pacientem Jonákem jsem byl na společném otevřeném oddělení v době kdy jsem čekal na přiznání invalidního důchodu , tedy přesně v roce 1993.
Jonák, myslím že křestním jménem se jmenoval Miloš byl tehdy asi čtyřicetiletý muž dost vysoké i šlachovité postavy a drsnáckého, ikdyž trochu méně inteligentního obličeje. Pamatuji si, že v jednom uchu nosil velikou kruhovou náušnici a svou vizáží tak trochu připomínal klasického piráta. Rád si hrál na kápo oddělení, ale to platilo spíše jen na více nemocné pacienty. Nebyl nějakým mým kamarádem, ale také si na mně nic nedovolil.
Nevím sice jakou měl Jonák diagnozu, ale zato vím, že v léčebně byl dlouhodobě snad na doživotí.
Vzpomínám si, že na oddělení jsme tenkrát vytvořili partu, která chodila hrát volejbal.
Já i Jonák jsme do ní patřili. Já se volejbalu do té doby téměř nevěnoval a v léčebně jsem se ho spíš učil teprve hrát. Protože jsme si chodili ,,zapinkat“ téměř denně, hrál jsem ho brzy docela slušně. Ani Jonák, který byl mnohem více postižený než já, nebyl vyložené volejbalové dřevo. Když se pak v celé léčebně pořádal mezipavilonový turnaj, skončili jsme myslím třetí, což byl pro pavilon, kde byli často více postižení pacienti než na jiných pavilonech docela úspěch.
Ale více k Jonákovi. Měl na otevřeném ženském oddělení dlouhodobou přítelkyni, která se s ním zcela viditelně chtěla i pohlavně stýkat. Pokud se v Beřkovicích takové styky neprovozovaly na veřejnosti, lékaři i personál je dost tolerovali. Nevím jestli mezi Jonákem a jeho přibližně stejně starou přtelkyní vůbec někdy ke styku došlo. Zato si pamatuji jak Jonák téměř každé ráno ještě před budíčkem na záchodě náruživě onanoval.
Že se na něho dívají ostatní pacienti mu vůbec nevadilo. Když to pak prasklo a dozvěděla se to naše ošetřující lékařka, měl průšvih a na čas s tím přestal. Nebo si vzpomínám jak při změně služeb šmíroval klíčovou dírkou sestřičky, když se převlékali.
Že by byl tak pohlavně aktivní a nadržený? Záhadou bylo, že svou dlouhodobou přítelkyni přitom v této oblasti uspokojit nedokázal.
Pak k nám na oddělení nastoupil nový pacient, ne zrovna moc pohledný a zdaleka ne tak sebevědomý jako Jonák. A ten mu tu dlouhodobou přítelkyni po krátké době doslova přebral. A došlo to tak daleko, že si ji po propuštění dokonce k sobě nastěhoval. Trvalo mu to snad několik týdnů, zatímco Jonák snad po několika letech jakéhos takéhos vztahu o tu přítelkyni přišel. Snad mi ho bylo i trochu líto i když tou svou onanií provozovanou téměř na veřejnosti mi byl odporný.
