Poslední politické úspěchy Karla IV.
Když se Karel IV. konečně dočkal v únoru roku 1361 vytouženého dědice-příštího českého krále i římského císaře Václava IV. byl na vrcholu blaha. Však také Václava při výchově nejen bezmezně miloval, ale zároven i bezmezně hýčkal a rozmazloval.
Současně pokračoval ve své typické lstivé i úskočné politické taktice ve které byl mistrem nad mistry. Po smrti Habsburka Rudolfa v roce 1365 se zaměřil na to, aby pro syna Václava zajistil do budoucna užívat všeho, čeho sám dosáhl. Smyslem jeho konnání až do své smrti se stalo heslo: ,,Vše pro Václava“. A navíc i nadále rozšiřoval svou už tak velikou moc. Nejprve se zaměřil k pozdějšímu ovládnutí Braniborska. To se mu v sedmdesátých letech 14. století skutečně podařilo a Branibory byly připojeny k českému království.
Další otázkou v Karlově programu bylo navrácení papežské stolice z francouzského Avignonu zpět do Říma. A Karel svou mistrnou taktikou uspěl i tady/byt jen dočasně/. Zase při tom myslel na budoucnost Václava a zase zaúřadoval svou již tolik osvědčenou snatkovou politikou. V roce 1366 se konnaly zásnuby Václava s dědičkou uherského trůnu Alžbětou. Co na tom, že Václavovi bylo v té době pouhých pět let a Alžbětě třináct. Účel přece světí prostředky.
Na jaře roku 1368 se konnala Karlova triumfální císařská jízda s velikým doprovodem /včetně jeho poslední manželky Elišky Pomořanské , která mu porodila další dva syny -Zikmunda a Jana Zhořeleckého/ do Říma. Ta měla hned dva triumfální výsledky. Eliška Pomořanská byla korunována na císařovnu a papežská stolice se vrátila z Avignonského zajetí zpět tam kam patřila tedy do Říma. Bohužel jen na krátko. Brzy sídlili papežové znovu v Avignonu a co víc brzy mělo dojít k církevnímu schizmatu, což znamenalo existenci takzvaného dvojpapežství, když jeden papež sídlil v Římě a druhý v Avignonu. Navíc oba papežové ač měli být největším vzorem pro všechny věřící žili ve vzájemné zášti až nenávisti vůči sobě.
V září roku 1370 se devítiletý Václav oženil v Norimberku se stejně starou Johannou Bavorskou. Opět pro Karla takticky výhodný snatek, kterým neutralizoval své soky.
Přibližně od poloviny 70. let 14. století však začala Karlova ,,labutí písen“. Jakoby jeho tolik osvědčená diplomatická taktika plná slibů, úskoků, uplácení dostala najednou trhlinu. Ještě sice zajistil pro syna Václava císařskou korunu/1375/, ale to byl vlastně jeho poslední diplomatický úspěch. Poslední léta Karlova života byla už poznamenána trpkostí vzniku papežského schizmatu /dvojpapežství/, kterému ani mimořádně schopný diplomat Karel IV. nedokázal zabránit. Karel byl na konci svých sil a brzy měl zaznít jeho umíráček…
