O trocnovský rodový majetek přišel Jan Žižka úplně, patrně někdy ve druhé polovině 80. let 14.století, nejspíš v souvislosti s mocnými a bezohlednými Rožmberky. Co pak v jeho životě následovalo? Jak napovídají zprávy z ,,Popravčích knih rožmberských a jihlavských“ /ovšem až z let 1406-1409/ působil Žižka řadu let jako člen ,,bratrstva silničních lapků“ pod vedením jistého Matěje/ten byl roku 1409 nejprve mučen a poté pověšen v Českých Budějovicích/. Proč se stal šlechtic lapkou a svým způsobem tedy i zločincem, když to odporuje cti šlechtice?
Odporuje skutečně? Lze si to vykládat i zcela opačně!
Žižku vehnala k lapkovství existenční nouze. Na rozdíl od poddaných sedláků, kteří dopadli stejně, měli i nižší šlechtici svou čest. Pracovat pro své mnohem majetnější pány jim dle jejich šlechtické hrdosti bylo jaksi proti mysli. Právě proto se stali lapky. Žižka nebyl zdaleka jediným šlechticem v ,,Matějově silničním bratrstvu“. Kromě svého vůdce Matěje byli členy bratrstva i další zchudlí šlechtici jako např. zeman z Plzenska zvaný Jiřink, Hynek z Kunštátu/Suchý čert/, Jan Kolúch z Pnové Lhoty , Martin Brada i někteří další.
Kromě války lapků proti mocným šlechticům -zejména Rožmberkům byly jižní Čechy ještě dějištěm války jiné. Od devadesátých let 14. století zde zároven probíhala válka přívrženců tehdejšího českého krále Václava IV. s příslušníky vysoké šlechty-rovněž především Rožmberky, kteří za pomoci králových příbuzných-bratra Zikmunda a bratranců Prokopa a Jošta,chtěli právě na úkor krále zvýšit svou moc. Václav IV. byl vysokou šlechtou dokonce dvakrát přímo zajat a při druhém zajetí právě přes oblast jižních Čech vláčen až do dvouletého rakouského vězení.
Zchudlí zemané v této drobné domácí válce mezi králem Václavem a vysokou šlechtou bojovali na obou stranách fronty. I do této války zasáhlo Matějovo bratrstvo, jehož členem byl i Jan Žižka.
Matěj s Žižkou a dalšími lapky patrně bojovali na straně některých moravských pánů/např.skvělého válečníka-vůdce českého oddílu na straně Poláků z pozdější bitvy u Grunwaldu Jana Sokola z Lamberka/ právě proti Rožmberkům.
Jan Žižka žil tedy v 90. letech i na počátku nového 15. století v jakési ilegalitě a působil jako lapka. V té době se učil způsobu boje proti mnohem silnějšímu nepříteli, např. lsti, přepadu ze zálohy, prostě taktice jakési partyzánské války. Tu pak později tak úspěšně uplatní jako slavný husitský vojevůdce.
A jak skončila tato jihočeská drobná válka zchudlých zemanů proti mocným pánům? Pro Žižkovy spolubojovníky z velké většiny neštastně, ne tak pro slavného pozdějšího vojevůdce.
V roce 1405 byl mezi králem Václavem a jeho panskými odpůrci uzavřen smír, sice dost vratký, ale smír. Všichni panští odpůrci se tak ocitli v nemilé situaci. Díky uzavřenému smíru se tak při boji s vysokou šlechtou stali i nepřáteli krále. Mnozí, lze snad říci i většina z panských odpůrců skončila na popravišti. Ne tak Jan Žižka. Ten vyvázl nakonec zcela bez trestu.
Ve věci jeho dočasného ,,urovnání“ s Rožmberky se angažoval samotný český král Václav IV. V červenci roku 1409 vydal král doslova: ,,svému věrnému milému“/Janu Žižkovi amnestní list, kterým se mu prominulo vše, co spáchal zlého proti králi i koruně a součástí listu byl i požadavek aby tak učinily i ostatní nepřátelské strany/tj. i Rožmberkové/ a aby Jana Žižku dále považovaly za šlechtice, který se těší panovníkově přízni.
Related Posts
