Konečně se dostávám ke stěžejní osobnosti mé práce-jedné z největších v našich dějinách vůbec Mistru Janu Husovi.
A musím žel začít poněkud skepticky. Jan Hus se dožil přibližně 45 let,avšak o prvních dvou třetinách jeho života jsou historické zprávy hodně chudé,často se jedná jen o nedoložené informace a dokonce i pouhé dohady. Proto v této kapitole o Husově mládí budu často používat výrazy jako snad, možná, asi, pravděpodobně.
Jan Hus se narodil snad v roce 1371 s největší pravděpodobností v jihočeském Husinci u Prachatic. Historik Pekař dokonce uvádí jako místo Husova narození Husinec u Prahy, ale osobně to za příliš možné nepovažuji a to i přes skutečnost, že k Husinci na břehu Vltavy přímo přes řeku proti známému Levému Hradci mám blízký vztah. V této miniaturní vísce se totiž narodila moje babička z otcovy strany.
I rok narození 1371 nelze přesně historicky doložit. Hus se mohl narodit o rok,dva dříve, ale i později. Hodnověrný záznam o Janově příchodu na svět neexistuje. V chudých rodinách-a z takové Hus patrně pocházel se roky narození prakticky neevidovaly. To bylo něco příliš obecného a mentalitě středověkého člověka se vymykajícího. Z matrik nelze vyčíst nic. V té době prostě neexistovaly.
I celé mládí Jana Husa je pouze věcí spíše jen dohadů a spekulací. Skutečně hodnověrným letopočtem z Husova života je až rok 1402,kdy mladý, snad 31-letý kněz poprvé vkročil na kazatelnu v Betlémské kapli.
Pokusím se velmi opatrně shrnout to málo, co dokázali dějepisci o Husově mládí vypátrat.
Jan Hus patrně pocházel z chudé a asi i početné poddanské rodiny. Do školy začal malý Jan chodit asi v Prachaticích. I jméno Hus bylo možná jen studentskou přezdívkou z pozdějších dob z pražské univerzity, protože na této univerzitě byl zapsán jako Jan z Husince. Hus si však tuto přezdívku osvojil a pak ji používal jako své příjmení.
Husovo dětství i léta dospívání musím z výše uvedených důvodů vypustit úplně a věnovat se až jeho vysokoškolskému věku v Praze, kdy ve svých spisech se tu a tam o sobě zmiňuje.
Podle nich se lze domnívat, že to byl úplně obyčejný vysokoškolský student, žádný asketa, spíše jakýsi trochu lehkomyslný žák-darebák, který se nijak nestranil běžných radostí studentského života. Na studiích sice jistě trpěl nouzí, když jak později vzpomínal dělal si lžíci z chleba, kterou nabíral hrách, ale často tuto lžíci brzy snědl.
Husovy samotné vzpomínky na studie ale prozrazují ještě něco.
Sám prý toužil stát se knězem hlavně proto aby se zbavil bídy a jako kněz mohl užívat hojnosti.
Zatím však vysokoškolský student Hus žije skromně, bohatším závidí jejich oblibu v pěkném oblékání podle tehdejší mody.
/Hus z Kostnice později píše svému příteli:,,Šat nádherný nikdy nemiluj, jak já bohužel jsem miloval,“/
Nejen touha po pěkném šatě a budoucí život v blahobytu provázely Husa na studiích. Byl klasickým studentem, který když byla příležitost, nevyhýbal se radostem studentského života. Nic lidského mu patrně na studiích nebylo cizí, tedy pokud byla příležitost. Rád si i občas přihnul z korbele, s kamarády studenty zazpíval,vášnivě rád asi hrál šachy a ze začátku patrně nijak nevyčníval z kolektivu vysokoškolských studentů. Husovo studentské mládí bylo pravděpodobně zcela přirozené a nic v něm nenasvědčovalo tomu, na jakou cestu se měl mladý student později vydat.
