,,Zvoní zvoní zrady zvon, zrady zvon.
Čí ruce ho rozhoupaly?
Francie sladká, hrdý Albion
a my jsme je milovali.“
Záměrně začínám svůj článek verši českého básníka Františka Halase z jeho sbírky ,,Torzo naděje“. Hovoří o jakési zradě, kterou zradila Československou republiku Francie a nepřímo i Anglie. O jakou zradu jde a kdy k ní došlo, pochopí i průměrně vzdělaný člověk. Je spojena s 30. zářím roku 1938. Tohoto dne se sešli zástupci čtyř evropských mocností-Francie/reprezentovaná panem Daladiérem/, Anglie/zastoupená britským ministerským předsedou Chamberlainem/, Německo a Itálie/zastoupená svými fašistickými diktátory Hitlerem a Mussolinim/. Posledního dne tohoto měsíce uplyne od této zrady 87 let. Škoda že v současné době žije na den Mnichovské zrady již jen málo pamětníků. Navíc všichni pamětníci byli tehdy v dětském , nebo dokonce batolecím věku. Vzpomínky na hanebnou zradu tak upadají více a více.
K setkání zástupců čtyř tehdejších mocností došlo v německém Mnichově. O čem se na tzv. Mnichovské konferenci jednalo? O československém pohraničí/zvaném Sudety/, kde sice žilo mnoho občanů německé národnosti, ale také ryze české obyvatelstvo. Zhruba od jara roku 1938 docházelo v Sudetech ke stále větším nepokojům mezi Čechy a Němci. A tyto nepokoje, které rozdmíchávalo fašistické Německo měly i své první mrtvé na obou stranách a znamenaly jakousi předehru II. světové války. Ta oficiálně vypukla o necelý rok později 1. září 1939 napadením Polska fašistickým Německem. V tomto měsíci si tedy můžeme připomenout hned dvě tragická výročí.
Již dříve v průběhu roku 1937 se množili náznaky, že se Československo postupně dostává na mezinárodním foru do izolace. Tuto skutečnost v plné míře podpořila anexe /připojení/ Rakouska do ..Německé říše” v březnu roku 1938. Po této anexi přišlo na řadu Československo/zpočátku jen pohraniční území Sudet/. Nacistická německá politika usilovala o rozbití státu zevnitř. Výhodou nacistů bylo , že téměř třetina obyvatelstva v Čechách byla německého původu a jak již bylo řečeno zejména v pohraničí mělo německé obyvatelstvo početní převahu nad Čechy. Němečtí nacisté žijící v Československu toho využili a snažili se od jara 1938 dostávat se s Čechy do stále roztoucích konfliktů, které si vyžádaly i řady mrtvých. Sudety se tak staly Hitlerovi vhodnou záminkou připojit tuto část Československé republiky k Německu. Jednalo se o jakousi ,,pátou kolonu”, vytvářející možnost přímé vojenské agrese Němců proti Československu.
Československá vláda v čele s prezidentem Edvardem Benešem se se sice /s opožděním/ snažila stále rostoucím německým požadakům bránit a spoléhala na pomoc smluvně zavázaných spojenců – především Francie, /a tím nepřímo i Anglie/, ale bylo již pozdě. Francie nakonec svou smlouvu z roku 1935 nedodržela a Sovětský svaz, se kterým jsme měli též smlouvu o vojenské pomoci bez účasti francouzské armády nemohl proti nacisticky zaměřeným Němcům sám zasáhnout.
Anglo-francouzské ultimátum z 19. září 1938 uvedlo naši republiku pod vůli Němců. Toto ultimátum však vyvolalo obrovský odpor českého obyvatelstva. Dosavadní československá vláda vedená agrárníkem Hodžou byla za těchto okolností 21. září nucena odstoupit. Poté byla nahrazena novou vládou v čele s hrdinou I. Světové války generálem Janem Syrovým. Již 23. září vyhlásila tato nová vláda všeobecnou mobilizaci československé branné moci a tato mobilizace byla nakonec podpořena Francií i Anglií. Mylně se tehdy mohlo zdát, že celistvost Československa je tím zachráněna.
V tomto období už vyloženě hrozilo vypuknutí II. světové války. Francouzští i britští vládní představitelé se však této války obávali, snažili se jí vyhnout a proto přistoupili na ještě jedno diplomatické jednání s Hitlerem. Stalo se tak 30. září 1938 v Mnichově sice za účasti Italů/Mussolini/, ale bez účasti československých představitelů , byt jejich republiky se Mnichovská konference bezprotředně týkala. Známé dobové rčení ,,O nás bez nás!” tedy zcela přesvědčivě vystihuje tehdejší situaci. Západní mocnosti před Hitlerem zbaběle kapitulovaly a souhlasily s připojením československého pohraničí k Německu. Byla to zejména ze strany Francie vyložená zrada. Začátkem října 1938 byly Sudety odebrány československému státu a připojeny k Německu.
Československá vláda v čele s prezidentem Benešem se po zvážení mezinárodně politické i vojensko strategické situace rozhodla Mnichovskému diktátu podřídit a nechala naše pohraniční sudetské území připojit k Německu. Československý stát byl nadále okleštěn, ztratil nejen poměrně rozsáhlé území s téměř třetinou svého obyvatelstva. A vztah Francie a Anglie k nové situaci? Ač byly spojeny s Československem smlouvami, nedodrřely je a naši vlast hanebně zradily….. V současné době sice stále přetrvávají odmítavé názory na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy ze srpna roku 1968, ale na vyloženou zradu našich západních ,,spojenců” ze září roku 1938 jako by se mělo zapomenout….
