Bitva na Bílé hoře, ke které došlo v neděli 8. listopadu roku 1620 bývá označována za jednu z nejtragičtějších bitev našich dějin. Byla součástí třicetileté války a to hned na jejím počátku. /Třicetiletá válka probíhala v letech 1618-1648/. Ačkoli některží historičtí laici tvrdí, že se jednalo o velkou a krvavou řež, skutečnost byla docela jiná. Část špatně placeného žoldnéřského vojska českých stavů se dala na útěk hned na samém začátku bitvy, aniž by vůbec zasáhla do boje.
Bitva na Bílé hoře byla naopak krátká a ze stavovského hlediska i ostudná. Přitom k ní málem vůbec nedošlo. Velitelé nepřátelského habsburského vojska uvažovali, zda se mají vůbec do bitvy pustit. Jednak vojsko českých stavů mělo výhodnou strategickou pozici na výšině Bílé hory a jednak pomalu začínala zima a habsburští velitelé uvažovali o tom, že je nejvyšší čas na nadcházející zimu předat velení kvartýrmajstrům a své jednotky bud ubytovat v teple, nebo na zimu rozpustit a ve válce pokračovat až na jaře. Nakonec však v habsburském vojsku přece jen zazněly útočné signály trubek a bubnů.
Co však tragické bitvě na Bílé hoře předcházelo. Vše vlastně začalo pražskou defenestrací v květnu roku 1618. Toto datum je častio uváděno jako začátek třicetileté války. Zpočátku mělo stavovské vojsko poměrně navrch, ale postupem otěže převzalo vojsko císařských Habsburků.
Císařská ofenziva proti stavovskému vojsku začala v létě 1620. Po celkem bezvýznamných šarvátkách v Rakousku se hlavním bojištěm staly jižní Čechy. Stavovské armády ve snaze vyhnout se rozhodující srážce vytrvale před nepřítelem couvaly. Spojené císařské jednotky bez boje tak pronikaly do nitra Čech. Povstalí čeští stavové dlouho hráli o čas. Potřebovali odklad rozhodujícího střetu , přestávku a s ní i šanci získat více spojenců a především peněz. Čekali na zázrak, ale ten se nedostavil. Císažské vojsko se dostalo až před samotnou Prahu. Bylo početnější a hlavně mnohem lépe placené. Přesto stavovské vojsko před samotnou bitvou jednu výhodu mělo-totiž již zmíněné lepší strategické postavení na výšině Bílé hory. Císařští museli útočit do kopce, což je vždy velkou nevýhodou. Možná stavovští mohli tuto bitvu vyhrát. Bitvu ano, nikoli však válku. Kdyby byla řež před Prahou dopadla jinak mohli rebelští stavové aspon přečkat zimu přelomu let 1620-21. Jenže ,,kdyby“ jsou chyby, a ne dějiny. A pak odklad rozhodnutí o neprovedení útoku na návrší Bílé hory by toho stejně příliš nevyřešil….
