Alchymie

Alchymie, která tak fascinovala renesančního člověka, byla sice doménou různých podvodníků, ale také kolébkou prubéřství a chemie jako takové. Nelze ji proto jen přehnaně odsuzovat, jak bývá v současnosti zvykem.
Ve skutečnosti měla tato ,,věda věd“ prastaré tradice , věcnost i přísnou etiku. Byla spekulativním pokusem o odhalení tajemství přírody. Vedle mystických prvků pracovala převážně racionálními technikami.
Alchymie dala pozdější chemii mimimálně přístrojové vybavení, znalost základních postupů /například destilace/ i počáteční zkušenosti s chemickou syntézou a analýzou.
Alchymie se zřejmě provozovala už ve starověkém Egyptě i Číně. Evropa s velkým zpožděním navázala na tamní řetězec zkušeností, zprostředkovaných především Araby.
Teoretickým pilířem evropské alchymie se stala věhlasná Smaragdová deska /údajným autorem byl Hermes Trismegistos/ obsahující třináct tezí v čele s heslem ,,V jednom je vše“. Alchymistická symbolika tuto myšlenku jednoty světa vyjadřovala obrazem hada či draka zakousnutého do vlastního ocasu.
Nejstručněji vyjádřeno řešila alchymie tři úkoly: přípravu kamene mudrců, živé vody a přeměnu kovů ve zlato. Věřilo se totiž , že křížením čtyř Aristotelovských elementů: vody, ohně , vzduchu a půdy-a tří takzvaných principií, totiž síry, rtuti a soli, lze vyabstrahovat dvojí símě-mužské a ženské. Toto símě mělo mít rozhodující vliv na ,,dozrávání“ kovů a za příhodné konstelace hvězd mělo vést k nalezení elixíru života , kamene mudrců i k urychlení zrání méně ušlechtilých kovů ve zlato.