Mácha byl především lyrikem
Jak již jsem uvedl psal Karel Hynek Mácha své první verše v němčině. I ty mám ve svém třísvazkovém kompletním Máchově díle, vydaném v roce 1948 uvedené.
Žel jim nerozumím, protože neumím německy.
Máchově poezii je v souborném díle z roku 1948 věnován celý první svazek. České jednotlivé básně jsou v něm rozděleny do 6 tematických skupin: 1.Básně obsahu rozmanitého, 2.Písně, 3.Znělky, 4.Básně bez nápisů a zlomky,5. Básně příležitostné, 6.Básně z prací prozaických.
Mácha byl svou básnickou podstatou, svými osobitými schopnostmi i vývojovým směřováním svého díla především lyrikem. Také jeho prozaická díla jsou spíše lyrizovanými prózami či básněmi v próze. I v jeho ,,nejepičtějším“ díle-prozaickém románu
,,Cikáni“ jsou celé lyrizované partie. ,,Cikáni“ začínají takto:
,,Tichá krajino! jak často vábila mne samota tvá v stíny své, aby pobouřenému srdci poklid se navrátil! Jak často vrátilo ticho tvé, rozhostivši se v duši mojí, zrakům mým ztracený mír!?-Teď však-přišedšímu v porostlé skály tvé-propastí se mi zdáš, strašné myšlenky budíc v nepokojné mysli, hrůzné mi na paměť uvádíš pověsti, a již nikdy neuvedeš pokoj v prsa má.“
Lyrický princip je ve všech Máchových dílech mocný, kompozičně přímo určující.
Máchova životní zkušenost byla především hlubokým a vášnivým prožitkem velmi senzitivního člověka, byla zážitkem subjektu, proto nejpříhodnější formou k vyjádření tohoto zážitku se stala forma lyrické básně. Ze všech prozaických i básnických žánrů, které mladý autor ve svém díle používal, byl žánr subjektivní lyriky nejvhodnější k vyjádření jeho velmi bohatého vnitřního světa, proto je jedním z vrcholů jeho tvorby právě lyrika.
K.H. Mácha však za svého života nevytvořil a nevydal ucelenou sbírku, nějaké celistvé dílo, které by bylo složeno jen z jeho lyrických básní. Básně se po jeho smrti dochovaly bud jednotlivě, nebo jako součást některých prozaických děl /např. Márinka, nebo Cikáni./
Jistou ucelenou skupinou je v Máchově básnickém díle cyklus osmi znělek. Znělka byla v době národního obrození oblíbeným básnickým útvarem. Mácha v tomto stylu napsal např. básně: ,,Tichý jsem co harfa bezstrunná“, ,,Temná noci,jasná noci“ a především ,,V svět jsem vstoupil“, která se mi líbí nejvíce a znám ji zpaměti. A to přes fakt, že její obsah a především závěr vyznívá dost pesimisticky:
,,Hledám lidi, mém jak ve snu žili,
bez srdce však larvy najdu jen,
snové moji, běda!-snové-byly
jistoty je všecky zničil den.“
V této básni je jasně zobrazen Máchův hluboký vnitřní prožitek a deziluze z vysněného ideálu-rozpor touhy a skutečnosti.
I v dalších známých básních jako jsou např. ,,Aniž křičte, že vám stavbu bořím“, nebo ,,Dobrou noc“ lze snadno vyčíst Máchovy subjektivní pocity a názory i Máchův romantický pesimismus.
K. H. Mácha je jako lyrik svým způsobem značně monotematický, zaměřený k jedné skupině problémů, vyjadřující jedno určující téma-rozpor mezi marnou touhou a skutečností. Přes to je jeho básnické vyjádření velmi vynalézavé, obrazy a metafory v jeho básních jsou založeny na propojování neobvyklých, kontrastních motivů. Básnické obrazy, které jsou čerpány ze světa přírody a přírodních jevů, jsou vlastně obrazy vyjadřující pomíjivost kvalitní skutečnosti. Mají charakter nejen deziluzivní, ale i časový. Jsou zobrazením prchajícího času, ale i nedefinitivnosti lidské touhy a lidského života.
V posledních třech letech Máchova života jeho tvorba myšlenkově i umělecky dozrává třemi lyrickoepickými skladbami byronského typu. Vedle již zmíněného románu ,,Cikáni“ vzniká nejprve autorem nedokončený veršovaný ,,Mnich“, ve kterém je podobně jako v ,,Cikánech“zobrazen tragický pocit marnosti života. Poté píše K.H. Mácha své vrcholné dílo ,,Máj“.
