Smrt krále Jiřího z Poděbrad
O Jiřího zdravotním stavu jsme se už zminovali. Od ranného mládí trpěl obezitou která se s přibývajícími roky stále stupnovala. Podíl na tom mělo i jeho sedavé zaměstnání a s ním spojená častá diplomatická jednání. Aktivního pohybu Jiří z Poděbrad opravdu mnoho neměl. A právě nadměrná obezita a nedostatek pohybu se podepsaly na Jiřího smrti. Žel to bylo v době kdy byl jen krůček od konečného vítězství nad uherským králem Matyášem a tím i katolickou kruciátou proti kališnickým Čechům.
Krátce po Novém roce 1471 začaly Jiřímu otékat nohy. Otok poté postupoval vzhůru a zasáhl i Jiřího trup. Vše došlo tak daleko, že se Jiří nemohl téměř vůbec hýbat.
O masopustu 1471 se ještě konnala svatba Jiřího syna Hynka s Kateřinou Saskou . Už sám fakt, že Vilém Saský provdal dceru do kacířských Čech , svědčil o příznivém vývoji věcí. Však také Jiří o svatební hostině zářil optimismem a dobrou náladou. Bylo to u něho asi naposled v životě. Choroba postupovala stále rychleji. Jiří se však choval, jako by neexistovala. Do posledních hodin vyřizoval státní agendu. Jeho odulé tělo ochromeně sedělo v křesle, ruce a mozek však stále pracovaly. V tomto stavu také 22. března 1471 zemřel. Bylo mu jedenapadesát let.
Při balzamování mrtvoly shledali lékaři játra z poloviny zkažená. Ve žlučníku byl nalezen velký kámen.
Poděbradovy ostatky byly po dva dny vystaveny v Králově dvoře na Starém Městě a poté slavnostně přeneseny do chrámu svatého Víta a vloženy do hrobky po boku Ladislava Pohrobka. Srdce a vnitřnosti byly prý ve stříbrné schráně vloženy do hrobu nedávno zemřelého kališnického arcibiskupa Jana Rokycany v Týnském chrámu.
Odešel od nedokončeného díla. Nebyl nikdo, kdo by správu českých věcí převzal s takovou odpovědností a s takovým politicjkým rozhledem.
Jiříkův sen o vzniku nadnárodní společnosti evropských zemí na sebe v podobě OSN musel ještě řadu století čekat….
