Závěr
Co napsat závěrem o českém králi Jiříkovi z Poděbrad? Především to, že to byl poslední vskutku český král, navíc první i poslední zastánce kalicha na českém královském trůnu. Byl svým způsobem králem, který o řadu století předešel svou dobu. Mám na mysli jeho unikátní myšlenku spojit všechny evropské panovníky k tomu aby řešili státnické problémy mírovou cestou . Jednalo se tehdy již o jakýsi projekt až o několik století později realizovaný v Organizaci spojených národů.
Jiří z Poděbrad byl vlastenec a za českou věc bojoval vyloženě až do smrti i v době, kdy se pro závažné onemocnění nemohl už téměř hýbat. Jiří po celý svůj život byl zastáncem kališnické víry/byt hodně umírněné/ a proto bývá často označován jako ,,husitský král“.
Nechtěl bych krále Jiřího nijak idealizovat. Samozřejmě, že i on měl své chyby. Rozhodně nebyl nějakým lidovým králem, který by se snažil ulehčit život poddaným ve feudální společnosti. Nebyl ani nějakým skvělým vojevůdcem typu například Jana Žižky. Zato byl skvělým diplomatem, který dokázal udržet pro české království nejen samostatnost, ale i kališnickou víru-odpůrci stále více pronásledovanou.
Jiří z Poděbrad dokázal vládnout vskutku pevnou rukou i za cenu utiskování svých nepřátel. V případě nutnosti se nezastavil ani před krutostmi. Dělá ho to menším?
Vidíme vždy a všude, že dělící čára v hodnotících kritériích vůdčích osobností neběží po linii dobrý-zlý, ale po linii schopný-neschopný. A Jiří z Poděbrad byl panovníkem opravdu schopným. Pravda dělal i osudové chyby, když například propustil bez boje svého soka Matyáše Korvína z neprostupného obklíčení na Českomoravské vysočině. Ale přes to je ho třeba jako panovníka chápat spíše kladně. Už jen proto, že udržel český stát jako samostatný celek a po celý život usiloval věrně o v Čechách od dob husitských válek už zakotvenou kališnickou víru….
