Osudová chyba krále Jiřího ve válce s Matyášem
Matyášovo uherské vojsko bylo v oblasti Českomoravské vysočiny /konkrétně u Vilémova/ neprodyšně obklíčeno. Jiřímu zbývalo zaútočit a Matyáše definitivně srazit na kolena. A přece to český král neudělal. Byla to snad největší chyba za celou jeho vládu. Místo rozhodného útoku na zcela obklíčenou uherskou armádu vyslyšel Matyášových proseb o vyjednávání.
Na samém konci února roku 1469 se český král Jiří z Poděbrad sešel osobně s uherským králem Matyášem Korvínem v polospálené chalupě v Ouhrově. Následovalo několikahodinové jednání obou králů mezi čtyřma očima. A právě při něm udělal tu osudovou chybu. Uvěřil Matyášovým slibům a dal povel propustit uherské vojsko z neprodyšného obklíčení. Uhři se vypařili zcela bez boje a nepadl jediný výstřel. Kruciáta, která mohla být na Českomoravské vysočině zcela rozdrcena tak pokračovala dál.
Matyáš se z jasné vojenské porážky prostě ,,vysliboval“. Zaručil se Poděbradovi, že se zasadí o urovnání vztahů s Římem na základě kompaktát i že napomůže k dohodě s opoziční domácí Zelenohorskou jednotou. A Jiří uvěřil. Byla to osudová chyba. Boje sice na nějaký čas ustaly, ale již v květnu téhož roku se Matyáš Korvín v olomouckém biskupském kostele nechal představiteli Zelenohorské jednoty svévolně zvolit za českého krále. Tajemství ouhrovského jednání se tím vyjasnilo. Zatímco Poděbrad v mimořádně příznivé situaci volil cestu, které dával obvykle přednost-cestu míru, Matyáš si vybral cestu pro něho také příznačnou-cestu proradnosti.
Fronty mezi Jiřím a Matyášem se v polovině roku 1469 opět vyhranily. Šokovaný i rozzuřený Jiří zmobilizoval ve svém již nemocném těle všechny síly , Matyášovo ,,kralování“ neuznal a vrhl se znovu do války proti němu. Nové kolo války vypuklo v červenci 1469 . Zloba znásobila Poděbradovy síly . Chopil se iniciativy a v krátkém čase získal ve válce převahu. V dalších fázích války se úspěchy střídavě klonily na obě strany. Poláci svůj slib pomoci opět nesplnili a do války stále nezasahovali. Nakonec měl Jiří z Poděbrad nad Korvínem zřejmou převahu, tím spíš, že na Uhry z opačné strany opět zaútočili Turci.
V roce 1470 přešel Jiří z Poděbrad do jasné protiofenzivy. Plánoval dokonce i vpád do Uher. Jeho jednotky tam do pohraničních oblastí také několikrát vpadly. Další vývoj války však znovu provázely střídavé úspěchy obou válčících stran. Jiří znovu hledal příležitost k jednomu velkému rozhodujícímu střetnutí, které by s největší pravděpodobností vyhrál. Zbýval už jen zlomek času, aby k této bitvě a Jiřího konečnému vítězství došlo. Ale v nejnadějnější situaci zradil Jiřího jeho zdravotní stav…
