Jiřího pokus o projekt současné OSN
Velké myšlenky jsou jaksi absolutní. Nestávají se menšími , i když nejsou nakonec uskutečněny, případně dovedeny do konce. A český král s takouvou velkou myšlenkou skutečně přišel. At už byl jaký chtěl, nelze mu upřít prvenství v tom, že se pokusil uskutečnit dva sny pro celé lidstvo dodnes tak přitažlivé. Ten první jsme už naznačili a spočíval ve vidině snášenlivé koexistence dvou věroučných táborů jinak nesmiřitelných/katolíků a kališníků/. Druhý sen , o jehož naplnění se pokusil má platnost dodnes -pět století před vznikem OSN. Jiří z Poděbrad se již v 60. letech 15. století rozhodl navrhnout Evropě uzavření multimediální dohody o mírovém řešení konfliktů mezi státy a o vytvoření nadnárodního orgánu, který by autotirativně dbal o zachování princioů míru a kolektivní bezpečnosti.
V době kdy papežové /Pius II. a především Pavel II. / prosazovali nesnášenlivost dvou odlišných směrů jedné křestanské víry se Jiří naopak snažil oba směry-katolictví a kališnictví smířit a současně spojit. Jiří předběhl o řadu století dobu , když prosazoval dva pojmy, které nemohou žít jeden bez druhého-totiž snášenlivost a mír. Jiřímu se to dočasně podařilo v českém království/s vyjímkou zarytě katolické Vratislavi/. Zde skutečně aspon dočasně panovala náboženská snášenlivost a domácí mír. Jiří se o totéž pokusil i za hranicemi českého království.
Již roku 1462 se v papežském Římě objevila česká delegace, která se zde pokusila propagovat Jiřího velkolepé myšlenky. Řím se však postavil odmítavě.
Jiří poté přišel s jiným plánem uskutečnění svých myšlenek. Jeho hlavní smysl spočíval v obraně proti papežskému absolutismu. Přišel s projektem mírového řešení vztahů mezi evropskými státy. U kolébky tohoto projektu stál vedle Jiřího i vzdělaný italský humanista Antonio Marini. Původní projekt spočíval především v myšlence spojit všechny evropské panovníky v boji proti pohanským Turkům, kteří pronikali svou expanzí stále dále na Balkánský poloostrov. Během velmi krátkého času však z myšlenky protitureckého válečného spolku evropských zemí vznikla koncepce širší a závažnější, koncepce jakési Charty všeobecné mírové organizace evropských států.
Poděbradův projekt navrhoval:
1. Vytvoření nadstátní organizace která by
2. dbala o uplatnění zásady pokojného řešení mezinárodních sporů , a to při
3. respektování vzájemné rovnosti členských států stejně jako jejich
4. svrchovaností, K dosažení těchto cílů , tj. mírové spolupráce a koexistence zemí by bylo použito formy
5. samostatné mnohostranné smlouvy , přístupné za určitých podmínek
6. všem státům vůbec, například i Turkům , proti nimž se pakt obracel především, pokud by na statut mírové organizace přistoupili. V opačném případě bude proti útočníkovi
7. organizována společná účinná obrana
Další části obdivuhodného projektu uvádí podrobné předpisy jak odstranit války, jak mírově vyřizovat spory mezi státy, jak trestat rušitele míru. Další články obsahují návrhy konkrétního zabezpečení cílů. Předpokládá se zřízení mezinárodního soudního dvora, dokonce i vznik jednotného univerzálně platného světového práva. Uvedeny jsou i myšlenky o respektování suverenity všech států o finančním i organizačním zabezpečení společného postupu proti útočníkovi, o práci jakéhosi ,,valného shromáždění“ delegátů účastnických zemí. Společnost národů by kromě valného shromáždění , rady panovníků a mezinárodního soudního dvora měla i úřednický aparát. Dokument předpokládal financování organizace formou dílčích příspěvků jednotlivých zemí, dokonce i zřízení jednotné měny a nadnárodní regulaci trhu a ekonomiky vůbec.
Řadu století před uskutečněním svého cíle poslal Jiří z Poděbrad na řadu evropských dvorů senzační dokument, v němž načrtl obrysy mezinárodní mírové instituce.
Žel k uskutečnění Jiřího projektu nedošlo. Vládnoucí evropští feudálové Jiříkův plán ze strachu před papežovou zlobou s vytáčkami odmítli.
Plán , který Jiří nabídl světu ještě před objevením Ameriky byl sice ve své době utopií. Ale skvělé myšlenky zústávají absolutní , nejsou -li hned napoprvé dovedeny do konce…..
