První roky vlády Jiřího z Poděbrad
Součástí povolební přísahy Jiřího z Poděbrad byla i v podstatě tajná přísaha, kterou musel král složit církvi , konkrétně že bude poslušen příkazů papeže. To byla ovšem tehdy oficiální formule povinná pro každého křesťanského krále. Poděbrad současně slíbil i věci , které jako kališník mohl jen těžko splnit. Totiž , že bude dbát o zachování jednoty víry, bude bránit v kacířství a střežit čistotu křesťanství v zemi. Byl to jeho pokus naklonit si přízeň papeže , jímž se zakrátko stal jeho starý známý i příznivec Eneáš Silvius Piccolomini, kardinál, který po zvolení na papeže přijal jméno Pius II. Nový papež brzy po svém zvolení začal zastávat přísné zákony jednoty církve a z těchto důvodů došlo k zostřujícím se svárům mezi Jiřím a Piem II., které nakonec vyvrcholily novými válkami o kalich. Zradil tedy Jiří svou ,,tajnou“ přísahu, že bude poslušný papeži a současně usilovat o jednotu církve? Jak se to vezme. Při Jiřího volbě za českého krále byla katolickou církví současně uznána i Basilejská kompaktáta, která v českém království umožnovala dvojí víru -katolickou i kališnickou jako rovnocenné. Papež Pius II. však brzy po svém zvolení platnost Basilejských kompaktát zrušil. Tím byla mírová dohoda kališníků s katolíky jaksi podminována. A Jiří zůstal věrný kalichu. Kališníci však po oficiálním zrušení kompaktát byli opět v podstatě uznáni za kacíře. Jiří svou přízní kalichu vlastně porušil svou tajnou přísahu, že bude usilovat o jednotu církve a potírat kacíře. Koncem první poloviny šedesátých let 15. století papež Pius II. zemřel. Jeho nástupcem se stal Pavel II., muž jehož úzký obzor nahrazovala drsná nesmlouvavost a díky tomu nebylo síly, která by konflikt mezi poděbradským státem a katolickou církví odvrátila.
Jinak byly první roky Jiříkovy vlády v českém království poměrně úspěšné. Některá moravská města /Jihlava/ , která se zdráhala Jiřího za krále uznat si Poděbrad podmanil ještě v roce své volby 1458. Poté vpádem do Rakous přinutil Jiří Albrechta Habsburského vzdát se nároků na český trůn. V letech 1459-1460 uznaly Jiřího za českého krále i do té doby nepřátelské Slezsko a Lužice. Největším odpůrcem Jiřího zůstala i nadále dnes polská Vratislav.
Jiří se v prvních letech svého kralování obratnou diplomacií vyrovnával s obtížným mezinárodním postavením./Byl přece kališník a navíc nepocházel z královského rodu./ Uherskému Matyáši Hunyadimu dopomohl k uherskému trůnu a navíc ho zasnoubil se svou dcerou Kateřinou./svatba obou se později opravdu uskutečnila/. Vyjednal též další zásnuby své dcery Zdenky se synem původně nepřátelského Friedricha II. Albrechtem , stejně jako svého syna Hynka s Uršulou dcerou dalšího někdejšího uchazeče o český trůn Viléma Saského. Oba se uchazečství o český trůn zřekli.
Změny spojenectví za přísliby výhod , zákulisní jednání i úskoky byly častou součástí politických aktivit krále Jiřího. Dělá ho to menším? V mých očích ne. Jiří po celou svou vládu zústal upřímným vlastencem a kališníkem, byt umírněným. Snad mu lze vyčíst jen to, že tvrdě zakročil i proti některým kališnickým sektám, především násilí odmítající Jednotě bratrské.
