V předvečer Poděbradských válek
I když Jiří z Poděbrad v první polovině 60. let 15. století usiloval svým projektem o evropský mír a sjednocení evropských panovníků proti absolutismu papežské moci, v té druhé a na sklonku svého života musel naopak sám válčit a to hned na několika frontách. Jiřího z Poděbrad jsme zatím poznali jako mimořádně schopného diplomata, nyní se nám projeví i jako sice odhodlaný, ale vojensky ne tolik schopný válečník./ sám osobně téměř nikdy ativně nebojoval/. Proč taková změna, když z upřímného mírotvorce je najednou válečník?
Vinu na tom nesou především papežové/at už Pius II., nebo Pavel II./ , kteří jeho ušlechtilý projekt zhatili především. Drtivá většina tehdejší Evropy je katolická a její nejvyšší hlavou je po náboženské stránce římský papež. Ale Jiří je kališník a v této víře setrvá až do smrti. I za cenu nových válek o víru. On už sice nechtěl vnutit kalich okolnímu světu jako jeho husitští předchůdci, ale současně se ho nemínil vzdát.
Válečnou vřavu proti Jiřímu rozpoutal ještě Pius II., ale dřív než došlo k nějakým akcím , v roce 1464 zemřel. Byl to vlastně on, kdo první přišel s myšlenkou kruciáty proti kacířskému kališníku Jiřímu. Z výše uvedených důvodů se jí už ale nedočkal.
Jeho nástupce na papežském stolci Pavel II. byl ještě zarputilejším odpůrcem Jiřího. Jiřího mírový projekt nakonec ztroskotal a sám se musel pustit do nechtěných, ale vynucených válek. V českém království měl Jiří nejzarytějšího nepřítele v městě Vratislavi/výrazně katolické a i s množstvím německých obyvatel/. Právě z Vratislavi čerpal nový papež nejvíce sil na svou protičeskou kampan.
Nejprve byl na Poděbrada chystán atentát. Ten se ale nezdařil. Jiří byl pevným a schopným vladařem s poměrně velkou domácí mocí. Dokonce jeden čas uvažoval i o zřízení Poděbradské královské dynastie, když by českými králi byli jeho potomci. To samozřejmě nevyhovovalo vysoké šlechtě, především katolické, která se snažila jeho moc v nejmenším případě aspon silně omezit.
V polovině roku 1465 se k otevřenému útoku proti Jiřímu odhodlal papež Pavel II. Povolal si Poděbrada do Říma a pokud ten se nedostaví, bude vyloučen z křestanské církve se všemi důsledky vůči kacířům. Bylo to pro Jiřího ultimátum. Bud se vzdát kalicha a podrobit se, nebo přijmout otevřenou válku.
V prosinci 1465 zbavil papež všechny Jiřího poddané přísah a závazků poslušnosti králi. O rok později uvrhl papež dokonce Jiřího do klatby.
Válečně se vypravit proti Jiřímu se evropským panovníkům zatím příliš nechtělo. Zákeřný úder proti němu však přišel z řad především domácích katolických šlechticů. Ti se již koncem roku 1465 sešli na Zelené hoře a sepsali program svých v podstatě nepřijatelných požadavků a poslali je králi Jiřímu. Odpůrci Jiřího brzy měli spojence v odbojné Vratislavi i některých /především moravských městech/ a záhy vytvořili tzv. Zelenohorskou jednotu. Válka /zatím na diplomatickém poli/ proti Jiřímu začala. A jak se zachoval Poděbrad. Zatím chtěl aspon neutralizovat nepřátele v zahraničí a proto poslal na okružní jízdu prakticky celou Evropou své poselstvo vedené svým švagrem Lvem z Rožmitálu. To se vydalo na svou okružní cestu Evropou v listopadu 1465. Poselstvo agitovalo evropské panovníky pro Jiřího myšlenku. /Cestu poselstva Evropou ztvárnil její účastník Václav Šašek z Bířkova v knize ,,Cesty pana Lva z Rožmitálu” a o několik století později ji převyprávěl Alois Jirásek v knize ,,Z Čech až na konec světa”/
Doma se královi odpůrci k vyložené válce proti Jiřímu zatím neodhodlali. Přesto už byla na spadnutí a za několik měsíců už se vyloženě válčilo zbraněmi na obou stranách.
