K úspěšné obraně Tábora došlo jen krátce před bitvou na Vítkově
na konci června 1420. Táborská posádka byla v této době značně
oslabena odchodem oddílů na pomoc Praze. Tábor byl obléhán vojskem Oldřicha z Rožmberka, kterému Zikmund poslal na pomoc rakouské žoldnéře svého zetě Albrechta. Táboři se o obléhání
dozvěděli při přípravách na obranu Prahy. Na pomoc táborské
posádce vyrazila od hlavního města husitská jízda pod vedením
Mikuláše z Husi. Ta se k husitské hlavní baště dostala sice
poměrně pozdě-až posledního června, ale zato díky oklikám
při cestě zcela nepozorovaně. Samotný protiútok proti rožmbersko-rakouským obléhatelům pak proběhl nečekaně a hlavně koordinovaně, když s husitskou jízdou zaútočila současně i táborská
posádka. Protiútok byl úspěšný a Tábor před nepřáteli uchráněn.
Po porážce na Vítkově a neoficiální korunovaci na českého krále opustil Zikmund s většinou zbylé křižácké armády Prahu. Na Pražském hradě a Vyšehradě však zanechal posádky nepřátelské kališnickým Pražanům. Nebezpečí pro Pražany znamenal především Vyšehrad, který byl ve své době prakticky nedobytnou pevností a navíc místem odkud se dala Praha-zejména Nové Město pražské velmi dobře ostřelovat a bylo též možné z Vyšehradu vést přímý útok na Prahu. Dokud existoval Vyšehrad se svou Zikmundovi oddanou posádkou nemohla být Praha nikdy zcela v bezpečí.
Co však dělat, navíc když koncem srpna 1420 opustil neporazitelný Jan Žižka Prahu a válčil pak ve druhé polovině téhož roku v jižních Čechách zejména proti svým odvěkým nepřátelům – Rožmberkům.
Pražané s pomocí husitských houfů ze Žatce a Loun/nepodařilo se mi zjistit zda i ze Slaného/ i tzv. orebitů z východních Čech začali vyšehradskou pevnost obléhat někdy na přelomu léta a podzimu 1420. Vrchním velitelem obléhajících byl Hynek Krušina z Lichtenburka. Obléhání se zúčastnil jen velmi malý počet táboritů v čele s Mikulášem z Husi. Dobýt Vyšehrad přímo zbraněmi bylo tehdy téměř nemožné. Tato pevnost měla nejen skvělou polohu na strmé skále nad Vltavou, ale i výborné opevnění a navíc početnou posádku složenou jak z Němců, tak nepřátelských Čechů.
V čele obránců Vyšehradu byl patrně Jan z Boskovic, zvaný Šembera. Problémem jeho početné posádky byl nedostatek potravin.
Vyhladovění se ukázalo brzy jako nejúčinnější zbran. Když už nouze o potraviny na Vyšehradě sílila, rozhodlo se jeho velení uzavřít s obléhateli příměří a zavázat se k tomu,že pokud nedostane obléhaná posádka pomoc od Zikmunda do 31. října 1420, pevnost vydá a opustí. Zikmundovi se však mezitím podařilo sehnat zejména na Moravě vydatnou pomoc od moravských pánů vedených Jindřichem z Plumlova. Početné Zikmundovo vojsko stanulo znovu před Prahou. Radikální pražané se opevnili u svatého Pankráce.
Asi dne 1. listopadu 1420 zaútočilo Zikmundovo vojsko na pražany. Kdyby v témže okamžiku zaútočila i obležená posádka Vyšehradu, nejspíš by to znamenalo porážku pražanů. Lhůta daná obleženým však již vypršela/podle některých pramenů snad o pouhou hodinu/ a vyšehradská posádka do boje nezasáhla. /Ke cti jejích velitelů slouží že sjednanou úmluvu dodrželi./
Útok Zikmundova vojska složeného hlavně z Moravanů a Uhrů na Pražany byl naprosto neúspěšný a Zikmund tak utrpěl druhou zdrcující porážku. /žel nejvíce ji odnesli asi Moravané, mmj. padl i jejich vůdce Jindřich z Plumlova/ Opuštěný Vyšehrad, který by pro Prahu znamenal nebezpečí i do budoucna byl poté samotnými pražany pobořen. Bitvou ,,Před Vyšehradem“ a současnými vojenskými úspěchy Jana Žižky v jižních Čechách proti Rožmberkům/mmj. dobytí rožmberského hradu Příběnice v blízkém sousedství Tábora/ vlastně teprve definitivně skončila první křižácká výprava do Čech a skončila potupným neúspěchem.
Related Posts
