Pacientku Ivanu/příjmení si žel už nepamatuji/ jsem zažil při své první hospitalizaci v léčebně v Sadské. Bylo mi tehdy něco přes 35 let. Ivana byla o několik málo let mladší. Mladá žena jen o málo menší než já měla až extrémně štíhlou/dalo by se napsat až vyloženě hubenou postavu/. Třebaže takové ženy nejsou vyloženě mým typem, s Ivanou jsem si vytvořil jistý citový vztah.
Byla totiž jemná a něžná a takové ženy mě naopak přitahují. Pamatuji se , že žila od útlého dětství u nevlastních rodičů ve vesnici téměř těsně sousedící se Sadskou. Nevlastní rodiče ji tehdy adoptovali a měla k nim velmi hezký a blízký vztah. I to se mi na ní líbilo a k ní přitahovalo.
Přesto všechno jsem s ní neprožil tak silný vztah jako s některými pacientkami především z léčebny v Horních Beřkovicích. Náš vztah trval vlastně jen po dobu naší společné hospitalizace v Sadské, kde Ivana byla déle než já. Pamatuji se , že mimo léčebnu jsme se sešli jen jednou v Praze.
Také se pamatuji na to, že po intimní stránce mezi námi nic nebylo a zbyl na ni jen zdravotní sestrou přerušený pokus na společenské místnosti, kterou nám tehdy spolupacienti ohleduplně vyklidili. Naštěstí ta zdravotní sestřička ten pokus o intimní sblížení nikam nenahlásila, takže z toho žádné problém nebyly.
Na Ivanu se už moc nepamatuji, protože v Sadské jsem byl tenkrát asi pouhých deset dní. Jen si vzpomínám , že se ke mně chovala maximálně hezky, citlivě i ohleduplně a při společných skupinových terapiích, které mi tenkrát dělaly velké potíže mě vždy pro povzbuzení držela za ruku.
To jsou asi nejdůležitěší vzpomínky na pacientku Ivanu při mé první hospitalizaci v léčebně v Sadské.
