Koncem tohoto měsíce/28. října/ si připomeneme ve druhém podzimním státním svátku 117. výročí vzniku samostatné Československé republiky. Jedná se o velmi významný svátek,když český národ po téměř 400 letech nadvlády germánských Habsburků /konkrétně od roku 1526/ získal znovu svou samostatnost ve spojení se Slováky.Od časů Velkomoravské říše/zhruba tři čtvrtiny 9. století/ žili Češi a Slováci znovu ve společném státě.
Co se ale toho 28.října vlastně stalo? Perspektivně úspěšné dovršení národně osvobozeneckého zápasu Čechů a Slováků se zřetelně rýsovalo již od léta 1918, tedy ještě v průběhu I.světové války, kdy už bylo zřemé že takzané centrální mocnosti Rakousko-Uhersko a Německo v ní budou poraženy.
Dne 13. července 1918 byl v Praze obnoven Národní výbor, který se zřetelně distancoval od prorakouského chování svého předchůdce. Předsedou tohoto národního výboru se stal Čech Karel Kramář. Místopředsedy pak byli zvoleni vůdce agrární strany A. Švehla a národně sociální předák Václav J. Klofáč. Jednatelem byl jmenován sociální demokrat F.Soukup. Národní výbor navázal intenzivní kontakty s Československou národní radou v Paříži a vvytvářel sít okresních a místních národních výborů.
Začátkem září utrpěla rakousko-uherská armáda řadu porážek na frontě. Samotné Rakousko-Uhersko se tak ocitlo v rozkladu. Značně vázlo zásobování potravinami. Proti vývozu obilí a dalších potravinových produktů se postail právě nový Národní výbor, který s využitím tzv. Socialistické rady zorganizoval dne 14.října 1918 sérii protestních akcí , které už na některých místech přerostly ve vyhlašování národní samostatnosti. Národní výbor sice tyto tendence zabrzdil , přesto se však tyto události staly významným impulzem, který urychlil vydání císařského manifestu ohlašujjící federalizaci rakousko-uherské říše. To však již nemohlo zastavit nezadržitelný rozpad rakousko-uherské monarchie.
Významného pokroku dosáhla také československá zahraniční akce. Jednotlié státy dohodového bloku postupně a zásluhou neúnavné organizační a propagační činnosti vůdců akce uznávaly Československou národní radu za předstaitelku bojujícího československého národa. Dne 14. řína oznámil pozdější československý prezident Dr. Edvard Beneš dohodovým mocnostem, že se tento orgán přeměnil v prozatímní československou vládu v zahraničí. Několik dní nato 18. října předal T.G.Masaryk/první československý prezident/ vládě USA prohlášení československé nezávislosti, známé jako Washingtonská deklarace. Ta nepochybně ovlivnila ultimativní ton odpovědi amerického prezidenta W. Wilsona na mírovou nabídku centrálních mocností. Události pak rychle spěly ke svému vyvrcholení. A pak už přišel 28. říjen.
Dne 28. řína byla v praze zveřejněna nota ministra zahraničí hraběte Andrássyho o kapitulaci Rakousko-Uherska v I.světové válce. Tato zpráva se stala podnětem k demonstračnímu vystoupení obyvatelstva Prahy,které spontánně vyadřovalo československou samostatnost. Národní výbor se okamžitě ujal vedení převratu. Jeho nejvýznamnějším činembylo vydání zákona o zřízení samostatného československého státu. Zákon podepsali za Čechy A.Švehla, A.Rašín F. Soukup a J. Stříbrný. Za slovenskou reprezentaci pak V. Šobár. Jejich vystopením došlo oficiálně k vytvoření samostatného československého státu. Třebaže v následuících dnech,týdnech a možná i měsících nastala řada komplikací, jedno bylo jasné : vznikl nový stát a téměř 400 letá nadvláda Habsburků v naší zemi skončila.
