Podívejme se na význam slova život. Co je to vlastně život? Je to něco, co můžeme uchopit? Něco, na co lze sáhnout a pohladit jako každou jinou věc? Je to snad pevně uchopitelná hmota, jako třeba plastelína, panenka, autíčko, nebo stůl? Ne, je to něco daleko tajemnějšího, hlubšího, něco, co je uvnitř nás samotných. Je to duše a energie. Je to prostor, náš vnitřní prostor a naše vnitřní podstata. A je jen na nás, čím ho zaplníme, co do něj vkládáme a kudy tudíž se sami v životě ubíráme. Nejsme tím, co máme, nebo vlastníme, ale tím, kým ve skutečnosti uvnitř sebe jsme. Vším, včetně nás proudí energie. Stromy k nám promlouvají, pokud jsme vědomí. Pokud máte pocit, že máte energie nedostatek, jste stále unavení, nebo deprimovaní, jděte a obejmněte strom. Naciťte se na něj, vědomě, srdcem a sami poznáte, že to není jen kus tvrdého bezvýznamného dřeva. Je to součást přírody, života, energie. I zvěř, kameny, vodní toky, hory, květiny, hmyz, vše, co je kolem nás je energií v prostoru, a tudíž i my lidé.
Zapomněli jsme na svou vlastní pravou podstatu, na to, odkud jsme přišli a proč jsme sem přišli. Proto náš svět vypadá, tak jak vypadá. Zapomněli jsme žít, prostě jen být. Zabředli jsme v materialismu, systému, který nás neustále k něčemu nutí a my slepě jdeme a jedeme dál na autopilota ten svůj každodenní stres. Ani si nevšimneme, že při tom všem ztrácíme to nejcennější……sebe samé a spoustu své vzácné energie.
Proto stále více a více lidí se uchyluje k meditacím i k tak cennému pobytu v přírodě. My do ní patříme. Jsme její součástí. A jak my k ní, tak ona k nám. Život je výměna energií…ne nadarmo se říká, co vysíláš, to se vrátí. Je to jako bumerang, který letí kam chce, ale vždy se spolehlivě vrátí zpět. Jen chvíli rotuje ve vzduchu a pak se vrátí a zkouší to dál a dál jinými směry. Duše si vybrala skořápku…naše tělo a společně s energií nám vdechli život. A jakou energii nasáváme, takový utváříme život. Ano jsou důležité i rodinné vzorce, energie rodu, výchova a samozřejmě to, co si neseme jako součást minulých životů. Ale nejdůležitější je učit se rovnováze. Vyvažování energií. Představte si misku vah. Na jedné energie pozitivní a na druhé negativní. Každý v sobě tyto dvě energie máme.
Dokud jsou v jedné rovině, je nám fajn. Dokážeme emoce a situace zvládat vědomě a s klidem. Ale pokud jedna z nich klesne níže, jsme nevyrovnaní. Sami si vzpomeňte kolikrát jste řekli “ jsem z toho hodně rozhozená”. A to je právě ten okamžik, kdy vaše misky vah jsou v nerovnováze. Cítíme únavu, podrážděnost, rozladěnost. Uvědomme si, co se v tu chvíli stalo. Zastavme se a pokusme se misky zase dostat do rovnováhy. Zkusit můžete leccos. Od meditace po jógu, procházku v přírodě, až po dechová cvičení. Jde o to zastavit se, přibrzdit a jít do sebe, do svého nitra. Jsme tu jen jednou, a i naše pouť tady na zemi jednoho dne skončí. Zkusme ten vzácný čas, který nám byl dán, opravdu a naplno prožít, ne přežít.
Život neběží v jedné lajně. Jednou stoupáme vzhůru a jednou padáme na samé dno. A čím vícekrát se zvedneme, tím vícekrát jsme člověkem. Protože každá zkušenost, ať už dobrá, nebo špatná nás učí něco v sobě změnit, přenastavit. Život je plný barevnosti, spontánnosti, radosti, ale i těch opačných negativních pocitů, jako jsou zlost, bolest i zrada. A to je dobře, protože tohle všechno nás formuje., abychom se stali lepším a silnějším člověkem, než jsme byli dosud. Život je láska a láska je život, a tak na to nezapomínejme.
