Turgeněv zaujímá mezi spisovateli devatenáctého století zvláštní místo. Vše,co psal,bylo jeho individuálním duševním majetkem, a proto také nikdy nenapodoboval.Turgeněv byl umělcem,dbal vzorně,pečlivě nejen obsahu,ale i formy svých děl a proto mu nebylo psaní povídek zábavou, ale trapnou a vysilující prací. O způsobu jakým pracoval vypráví esejista Ludvík Pietsch, který se s ním často stýkal. Turgeněv […]
,,Otcové a děti“ Jedná se o Turgeněvovo nejznámější, ale také nejdiskutovanější dílo.Hlavní hrdina mladý absolvent mediciny Bazarov patří podobně jako Insarov v ,,Předvečeru“ též k typům takzvaných ,,nových lidí“.Jenomže jeho aktivita se realizuje v mnohem civilnější rovině než u romanticky smýšlejícího bulharského revolucionáře Insarova. Aktivita Bazarova spočívá pouze v naprostém a demonstrativně projevovaném odmítáním všeho […]
,,Lovcovy zápisky“ Jak už bylo výše uvedeno jedná se o krátké povídky ze života lidí Turgeněvova rodného středoruského kraje, které původně vycházely v časopise Sovremennik,ale roku 1852 je autor shrnul do jednotného knižního cyklu.Povídky mají protifeudální zaměření. K prostému vesnickému člověku přistopil Turgeněv, jako zatím nikdo před ním. Předvádí ho jako nikolipouze ubohou,případně reptající obět […]
Ivan Sergejevič Turgeněv se narodil v roce 1818 na rodovém statku matky Spasskoje uprostřed půvabů středoruské přírody, kde pak prožil i celé své dětství.Už v dětství měl dost příležitostí pozorovat zblízka život ruských venkovanů, což se pak výrazně promítlo do jeho uměleckého vývoje. Formování budoucího autora nerovných a osudově nalomených citových závazků nemálo ovlivnil i […]
Ivan Sergejevič Turgeněv se bezpochyby řadí mezi velikány ruské klasické literatury.Nepatří sice k mým oblíbeným básníkům Lermontovovi a Puškinovi, o kterých jsem psal ve svých minulých pracích. Jeho doménou nebyla poezie, ale proza. V jeho případě se však jedná o prozu zcela mimořádnou, ve které je vždy hodně lyrických vyjádření a lyriky vůbec.Hlavní síla jeho […]
Pokud mám psát o Ivanu Sergejeviči Turgeněvovi, musím se ve svém životě nejprve vrátit o téměř 40 let zpět. Tehdy jsem se jako 22-letý mladíček léčil v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Prostředí tam bylo drsné, silně mi chyběla osobní svoboda, která je pro mne největší životní hodnotou. A právě nesvobodou uzavřeného oddělení léčebny jsem […]