Bible byla ve středověku jakousi ,,knihou knih“. Vyjadřovala soubor nejvyšších pravd, současně i soubor veškerého vědění a byla i jakousi ústavou platnou pro celý křestanský svět. Základní problém byl v tom, že zejména zpočátku byla bible uznávána pouze v latinské podobě a mohla ji svým posluchačům vykládat pouze církev. A latina byla pro velkou většinu lidí /a nejen ubohých poddaných /nepřístupnou řečí, které nerozuměli.
Teprve když došlo k prvním pokusům přeložit Bibli do národních jazyků, bez ohledu na církevní zákazy /například Jan Viklef v Anglii/, zjistilo se, že církev, která jediná mohla Bibli svým posluchačům vykládat v mnoha případech se jí sama neřídí. Bibli lze v podstatě vykládat různě, dokonce i protikladně. Český učenec Petr Chelčický dokonce volil případné srovnání Bible s voskovým papírem, který lze ohýbat do všech stran. Rizika rozdílných výkladů Bible se církev lekala a její překladatele pronásledovala.
Bible jako plod tisíciletého kulturního vývoje obsahuje mimojiné i řadu rozporoplných tvrzení zvláště když se ta převedou do praktického života. Zejména klasická biblická věta ,,Kdo nepracuje at nejí“ je v případě chování jak církve tak vysoké šlechty hodně problematická.
Bible podává svědectví o pokorném a asketicky skromném životě apoštolů. Přikazuje chudobu. Odsuzuje přepych. Podobné výroky křestanského zákoníku vyloženě kontrastovaly s okázalou světskou mocí i mravní zchátralostí církve. Propast mezi prvotním ideálem a skutečností přímo bila do očí. Patrně právě proto círev zakazovala v latině znějící Bibli překládat do národních jazyků, ale nakonec se tomu neubránila. Ve své době každý , kdo se pokusil o překlad Bible a tím ji podat srozumitelnou i prostým lidem byl považován za kacíře a pronásledován.
V životě každého národa Evropy představoval překlad Bible mezník a hluboký převrat v myšlení.
A jak tomu bylo u nás v Čechách? Kdo se první pokusil přeložit Bibli, nebo aspon její část do češtiny? Tyto historické okolnosti bohužel příliš neznáme. Patrně však byly některé části Bible přeloženy do češtiny ještě před působením Mistra Jana Husa a následnými husitskými válkami. Svědčí o tom následující historická zpráva. Ke konci 14. století musel jeden z Husových předchůdců mistr Matěj z Janova vydat do rukou tehdejšího generálního vikáře Johánka z Pomuku/později svatořečeného na sv. Jana Nepomuckého/ dva rukopisy-latinský a český. Co asi Johánek Matějovi zabavil? Patrně šlo o překlad části latinských biblických textů do češtiny…..
