Dětství a ranné mládí Jiřího z Poděbrad
V dětství neměl budoucí český král rozhodně na růžích ustláno. Prožil ho patrně bez matky. Otec Viktorín si ho vzal nejspíš k sobě, ale jako radikální husita vždy věrný Janu Žižkovi byl s polním vojskem slavného vojevůdce patrně více na bitevním poli než doma. Viktorín se mnohokrát vyznamenal v Žižkových bitvách a v říjnu 1424 byl jedním z mužů, kteří se skláněli nad umírajícím Žižkou. Ovšem po Žižkově smrti se Viktorín s radikály rozešel, přešel na stranu umírněné husitské pravice a za necelé tři roky byl Jiříkův otec mrtev. Jiří z Poděbrad tedy v pouhých sedmi letech osiřel.
Jeho další výchovy se ujal též umírněný kališník bratr zemřelého Viktorína pan Boček. Ale i on byl v roce 1430 zabit a desetiletý Jiřík zůstal opět sám. Jeho dalším poručníkem se stal vzdálený strýc Heralt z Kunštátu. V jeho péči byl mládenec snad pět, nejvíce však sedm roků. Na kunštátském hradě nabyl dospívající Jiřík základních vědomostí. Patrně nestudoval na nějaké vyšší škole , nebo dokonce univerzitě. Rozhled po světě politiky , hospodářství , správy i náboženských otázek nabyl zřejmě jen tvrdou prací.
Jeho rod pánů z Kunštátu tehdy náležel k nejstarobylejším českým šlechtickým rodům. Rod zdobila úporná energičnost a podnikavost , ale i oddanost zemi a českému jazyku. Pozdější vypjaté češství Jiříkovo tedy nevzniklo samovolně ale bylo výsadou už jeho předků.
Jiří z Poděbrad patřil k válečné generaci husitských válek. Prožil dětství i období ranného dospívání uprostřed válečné vichřice. Drama husitských válek se svým počátkem i koncem téměř přesně kryje s prvními čtnácti lety Jiříkova života. Vzdělání /snad kromě vyloženě náboženských znalostí/ v té době ustoupilo válečné vřavě. Nebyl na ně prostě čas. Odrazilo se to i na samotném Jiříkovi. Nikdy se pořádně nenaučil latinsky ani německy , takže mnohem později když jednal s předními evropskými státníky, potřeboval tlumočníky.
Zato do válečné vřavy zasáhl Jiřík už ve svých čtrnácti letech. Žel to bylo v jedné z nejkrizovějších bitev našich dějin. 30. května roku 1434 se střetla radikální táborsko-sirotčí vojska s pravicovou husitskou panskou jednotou v osudné bitvě u Lipan. Strýc Herolt -příslušník panské jednoty přivedl Jiříka do lipanské bitevní vřavy. Zda byl Jiřík v této bitvě aktivním účastníkem, nebo /a to je mnohem pravděpodobnější/ pouhým divákem nelze dnes už zjistit. Skutečností je však fakt, že stál v řadách vítězné panské jednoty.
Ani snad nešlo jinak. Vždyť byl příslušníkem vysoké šlechty a tím pádem náležel k feudální špičce sympatizující pouze s mírnými husitskými reformami. Tyto meze svého aristokratrismu už nikdy nepřekoná. Zústane sice horlivým zastáncem kalicha i vlastencem , ale nikdy nebude nějakým ,,lidovým“ nebo ,,demokratickým „ vladařem.
