Sedím tiše, chodidla mi omývá voda v potoce a vlasy poletují kolem obličeje, jak si s nimi pohrává chladný větřík. Voda příjemně chladí, vnímám ji , jak se líně prevaluje přes má chodidla a vtahuje do sebe vše co mě tíží, aby to v sobě v zapeti rozpustila, jako sůl. Není nic…jen já a priroda kolem…mysl je tichá a uvnitř vládne mír a klid. Vlnky běhají po hladině a hladi oblazky.Přichází víra a naděje v lepší zítřky. Protože, pokud opravdu věříme, mohou se stát zázraky.
Pomalu vstanu a bosky přecházím v trávě sem a tam. Vnímám jen simrani stebel kolem chodidel a zpěv ptacku v korunách stromů. Je mi tak hezky, cítím se tak klidná, jako už dlouho ne. Není nic, jen moje podstata a uvnitř mír. Je to úžasný pocit, když to z vás všechno spadne. Myšlenky se zcela rozplynou a jen jste. Najednou víte a to stačí.
A k tomu můžete dojít i vy. Je to krásný kontakt se zemí. Ona je tu pro nás, aby nám pomáhala se v sobě ukotvit a pěstovat tenhle pocit stále více. Předává nám svojí energii. Naši předci běhali po potocich a zemi stále bosy, pokud nezačala být opravdu zima a byly šťastnější, protože měly neustále kontakt se zemí. Dnes je všechno úplně jinak, ale přeci jen bychom si měli najít občas aspoň chvilku a kontakt se zemí posilovat. Vždyť ona je tu pro nás a my pro ni.
Naše srdce byjou v rytmu života a my bychom je měli více poslouchat. Jděte a najděte klidný koutek na tuto činnost a uvidíte, jak se budete citit. Příroda kolem nás je totiž tou nejlepší terapií, kterou si můžeme dát kdykoli ucítíme, že to potřebujeme.
