Jeden z nejoblíbenějších svátků, kdy byl všeho dostatek. Napekly se koláče a nosili se jako výslužka sousedům a příbuzným. Dodnes si pamatuji, jak babička vyprávěla, že chodila s výslužkou ke své babičce do sousední vsi a pak prababička zase k nám. Většinou se slavilo v období od konce léta do listopadu, kdy nastával adventní půst. Napekla se husa, kachna, nebo kuře s knedlíky a se zelím. Dnes už se dělává i naše oblíbená svíčková. Dále byla a je stále oblíbená polévka s knedlíčky a hodovalo se. Někde posvícení bývalo od soboty do úterý a někde od neděle do neděle. Záleží na regionu.
U nás se kupříkladu držela sobota až úterý. Konala se taneční zábava, poté v pondělí pěkná hodinka a v úterý se držívala tzv. Sousedská, kdy se v hospodě setkávaly převážně muži se svými vrstevníky z okolních vesnic. Na posvícení se lidé připravovali několik týdnů předem.
Čistil se dům i chlévy. Konaly se zásnuby a svatby. O posvícení se většinou scházela celá rodina. Dopoledne se chodilo do místního kostela. Posvícení totiž oslavovalo zasvěcení toho místního. Přes den probíhaly průvody a večer se chodilo k muzice. Vesnice ho většinou slavili po svátku, jehož jménem je kostel zasvěcený. Někde se slavilo šest týdnů po pouti. V naší vesnici to tak trvá dodnes. Co bohužel dnešnímu člověku uniká je fakt, že lidé slavili a hodovaly několik dní, ale pak následoval dlouhý půst.
Tady příkladně s nastávajícím adventním půstem. Na Vánoce se krátce hodovalo a až do únorového masopustu byl zase půst. Během něj se oslavil příchod jara a do Velikonoc se lidi zase postili. Dříve nebylo vše tak dostupné, jako dnes. Lidé žili z toho, co sami vypěstovali, a tak se jídelníček sestával zejména z obilných jídel, luštěnin a sezonního ovoce. Mělo to duchovní i zdravotní význam, ale dělo se to zcela přirozeně. Dnes se přejídáme pořád, a to se odráží na zdraví celé naší civilizace. Oni ti předkové uměli opravdu hospodařit. Alespoň v tomhle bychom si z nich měli vzít příklad. Nejen pro naši peněženku, ale hlavně pro naše zdraví.
