Snáší se soumrak, slunce zachází za obzor a zbarvuje nebe do barvy ohně. Vždycky mě tou krásou úplně uchvátí. Kombajny se vrací ze své celodenní práce na poli a vzduchem se šíří vůně posečeného obilí. Doba dožínek končí. Slunce ubývá na síle, a s večerem se do nosu pomalu vtírá chlad. Prázdniny se nezadržitelně blíží cílové pásce, a vrcholky stromů začínají pomalu žloutnout. Kaštany a žaludy dozajista očekávají svůj čas zraní a shazování plodů, a keře zkrásní červenými plody šípků. Rok pokročil a plíživě přichází ke vládě podzim. Jak říkává můj děda. Když začne foukat ze strnišťat, podzim je za dveřmi.
Veverky poskakují ze stromu na strom a hledají zásoby na zimu. Asi málokdo ví, že tento tvoreček je úžasným zahradníkem. Zahrabává totiž své zásoby do půdy a pokud na ně zapomene, místo ořechů, či žaludů, vyroste z onoho místa strom. A že pro ořech jsou schopny prakticky čehokoli, i naučit se plavat.
Světlo světa jsem spatřila na sklonku léta a snad proto mám tohle období nejradši. Podzim je odjakživa dobou, kdy sklízíme vše, co jsme zaseli. Nejen ovoce na stromech, či obilí, ale také je důležité to, co jsme zaseli uvnitř sebe.
Miluji toulky přírodou, při nichž je člověk blíže všem krásám, které naše země nabízí. Ta rána, která bývají zahalená mlhou tajemství. Stromy, které se oblékají do barevných hávů všech teplých zemitých tónů a stávají se pastvou pro naše oči. Kdy i duše tiše zpívá při pohledu na tu nádhernou krajinu.
Cesty se promění v koberce ze spadaného listí a jejich šustění při chůzi svým způsobem uklidňuje. Noci se pomalu prodlužují a v záhoncích se sem tam krčí listopadky, nebo astry. Typické podzimní květiny.
Vlaštovky se pomalu houfují k odletu, aby se zjara opět v plné síle vrátili na svá známá místa. Moc dobře si vzpomínám, jak moje prababička říkávala. Vidíš? Přiletěla se rozloučit a na jaře nás zase přiletí přivítat. A měla pravdu. Každý rok takhle létala až do její světnice. Říká se, že vlaštovky jsou příslibem jara.
Podzim je zkrátka nejkrásnější inspirací ze všech ročních období, kdy můžeme vidět, jak pestrý může náš život být, když budeme chtít, a naučíme se ho doopravdy vnímat.
