Mezi nejvyšší církevní tresty patřily ve středověku klatba a interdiikt. Uvalovaly se na neposlušné církevní ,,ovečky“.
Klatbu mohli uvalit nejvyšší církevní představitelé – papež a arcibiskupové. Zveřejněním tohoto postihu se obvykle ujímal farář, který příslušel bydlišti kacíře. Akt tohoto prokletí se odbýval s příznačnou středověkou teatrálností. Kněz na kazatelně nebo před velkým oltářem přečetl ortel , zvony zvonily, svíce hořely a po vyhlášení klatby kněz svíce zhasil , přelámal a hodil na zem. Někdy se ve směru hříšníkova příbytku házely i tři kameny opovržení. Klatbou byl hříšník vlastně vyobcován z řad křesťanů. Nesměl vkročit na svěcenou půdu, nesměl přijímat tělo páně jímž byla hostie/něco mezi chlebem a oplatkou/ a dokonce ani neměl právo na křesťanský pohřeb. Pro ostatní věřící platil přísný zákaz nepodat postiženému klatbou ani kousek jídla, ani doušek vody ani mu jakkoli pomoci, I když to nejvíce potřeboval. Klatbu bylo možno z postiženého sejmout, pokud se dal na pokání.
Ztíženou formou klatby byl takzvaný interdikt. A to už byl velmi vážný postih, který se mohl dotknout stovek až tisíců dalších lidí v hříšníkově bezprostředním okolí. Účinek interdiktu spočíval v tom, že kvůli kacíři trpělo celé město, kde hříšník bydlel. Z českých dějin je nejznámější interdikt vyhlášený nad celou Prahou, když
v ní pobýval klatbou postižený mistr Jan Hus. Vyhlášením interdiktu začal platit zákaz veškerých církevních úkonů v interdiktem postiženém městě. Neděle i svátky byly bez tradičních bohoslužeb. V domech se hromadily mrtvoly, protože je nebylo možno pohřbít. Lidé si přitom nedovolili uložit nebožtíka do země bez církevního požehnání-to by mu znemožnilo posmrtné spasení. A tak za interdiktu, který někdy trval i několik měsíců se města ocitala díky hnijícím mrtvolám v domech v nebezpečí epidemické nákazy. V domech plakali věřící , nemocní marně prosili o pomoc , případně poslední pomazání a ztichlé kostelní zvony ještě umocňovaly chaos tím, že vlastně nikdo nevěděl kolik je hodin.
V případě interdiktu nad Prahou v době kdy v ní pobýval klatbou postižený Jan Hus taková situace naštěstí trvala jen relativně velmi krátce. Hus uvědomující si závažnost situace morálně katolickou církev porazil a dobrovolně Prahu opustil. Interdikt nad městem tím musel být zrušen.
Luboš Hora-Kladno
