,,Slavme slavně slávu Slávů slavných!“
Že vás tahle slova matou a snad vám připadají i trochu komická. A přece jde o verše ze slavné ,,Slávy dcery“ básníka Jana Kollára-jeho vrcholného díla. Možná vás mate především slovo Slávů. Slávové je dobový výraz pro Slovany , mezi které patří náš český národ.
Ale více k básníku Janu Kollárovi. Původem byl patrně Slovákem/podobně jako jiný obrozenec Pavel Josef Šafařík/, ale v první polovině 19. století ještě neexistoval spisovný slovenský jazyk a tak oba psali svá díla česky.
Jan Kollár byl typickým básníkem myšlenky slovanské vzájemnosti , která se především díky jeho ,,Slávě dcery“ rozšířila i do ostatních slovanských zemí.
Sám Kollár působil jako kazatel v uherské /madarské/ Pešti a teprve na sklonku svého života byl jmenován profesorem slovanských starožitností ve Vídni. Tam také zemřel. Ač žil především v Uhrách/jejichž součástí bylo od dob Velkomoravské říše i Slovensko/ a nakonec v Rakousku, byl zarytým vlastencem a propagátorem myšlenek slovanské vzájemnosti, které jsou pro období národního obrození typické.
Jeho vrcholné dílo ,,Slávy dcera“ obsahovala v prvním vydání /1824/ takzvaný ,,Předzpěv“ a tři zpěvy po padesáti znělkách. V pozdějších vydáních byla Kollárem rozšířena na pět zpěvů se jmény řek protékajících slovanským územím-Sála, Labe, Rén, Vltava a Dunaj a dalšími dvěma řekami z antické minulosti Lethe a Acheiron. Navíc přibylo 645 znělek.
Původní lyrické jádro se poté proměnilo v lyrickoepickou skladbu hlubokého, milostného a vlasteneckého citu spjatému se slovanskými a všelidskými ideály plnými nenávistí k útlaku. Navíc byly zahrnuty i mytologickými, historickými i archeologickými úvahami.
Epickou složku skladby spojuje postava Míny , básníkovy milenky /dcery bohyně Slávy/.
I v dalších svých dílech propaguje Kollár myšlenku slovanské vzájemnosti. V rozpravě ,,O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými“ podal Kollár program a plán, jak by se mohli Slované sblížit především kulturně. Tím , že ve své koncepci slovanské vzájemnosti počítal jen se čtyřmi hlavními nářečími se dostal do sporu o národní svébytnost některých menších slovanských národů/např. Slovinců, ale i Slováků, ze kterých sám pocházel/. Nakonec však i sám Kollár přispěl k vytvoření samostatné slovenské literatury a to především sbíráním a vydáním lidových slovenských písní-,,Národnié zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhřích“.
