Mistr Jan Hus byl nejen skvělým kazatelem,ale i spisovatelem a reformátorem českého jazyka. Jeho literární činnosti bych se chtěl alespoň stručně věnovat v samém závěru své práce.
Literární činnosti se Jan Hus začal věnovat poté co byl zvolen rektorem Pražské univerzity. Jednou z jeho prvních prací je spis s názvem ,,QUODLIBET“ z roku 1411. Jedná se o latinský soubor projevů k libovolným otázkám jako podklad k univerzitní disputaci na konci studijního roku,vyznačující se ostrou kritikou církve.
Když roku 1412 papež Jan XIII. vyhlásil prodávání odpustků na získání peněz pro válku se svými papežskými odpůrci, Hus proti této nemravnosti vystoupil nejen ve svých kázáních, ale i v dalších dvou spisech ,,QUESTIO DE INDULGENTIIS/ROZPRAVA O ODPUSTCÍCH/“ a ,,CONTRA BULLAM PAPAE/PROTI PAPEŽSKÉ BULE/.“
Krátce před vynuceným odchodem z Prahy píše řadu traktátů především pro své betlémské posluchače jako jsou ,,PROVÁZEK TŘÍPRAMENNÝ, Z VÍRY,LÁSKY A NADĚJE“, ,,O MANŽELSTVÍ“, ,,ZRCADLO ČLOVĚKA HRIEŠNEHO VĚTŠÍ A ZRCADLO MENŠÍ“ a především ,,VÝKLAD VIERY,DESATERA A PÁTEŘE“. Jak široce chápal Hus otázky sociální a mravní, svědčí například z ,,VÝKLADU DESATERA“ stať o přikázání ,,Nepokradeš“. Krádeží mu není jen odcizení nějaké věci. Pokládá mimo jiné za zlodějství i to, když se někdo lotrovsky vetře do úřadu, který mu nepřísluší a kritizuje rozmařilost a přepych církve.
Tehdy také vznikla práce,u niž je ovšem Husovo autorství jen pravděpodobné ,,DE ORTHOGRAPHIA BOHEMICA/O PRAVOPISE ČESKÉM“/,návrh na zavedení diakritických znamének, která by podstatně zjednodušila pravopis.
Hus se také zasadil o zavedení českého zpěvu do bohoslužby. Některé duchovní písně sám složil, jiné aspoň upravil/,,NAŠČEV NÁS“, ,,KRISTE ŽÁDÚCÍ“,,,KRÁLI SLAVNÝ“, ,,KRISTE DOBRÝ“/
Vrcholné spisy některé už psané česky vytvořil Hus, během pobytu na Kozím Hrádku a na Krakovci. Jsou to ,,KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ“,,,DE SEX ERROBIBUS/O ŠESTI BLUDIECH/, ,,DE ECCLESIA O CÍRKVI“/, ,, O POZNÁNÍ CESTY PRAVÉ K SPASENÍ, neboli DCERKA“ a zvláště ,,POSTILA,TO JEST VÝKLAD SVATÝCH ČTENÍ NEDĚLNÍCH“.
Pro další vývoj měly velký význam ,,KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ“,v nichž je podrobena kritice prodejnost církve ve všech hierarchických stupních, kupčení s duchovními úřady a prebendami, ale i s odpuštěním hříchů. Husovy KNÍŽKY jsou systematickou,logicky členěnou prací s přesnou argumentací vyvracející církevní zdůvodnění jejího světského panování. Jejich styl nezapře výtečného kazatele,používajícího řečnických obratů a prostředků v proze k účinnějšímu působení na lidového čtenáře.
Latinský spis ,,O CÍRKVI“ samostatně zpracovává některé otázky a názory vyslovené Viklefem. V něm Hus vyslovil názor,že papež žijící v hříchu není hlavou církve,dokonce není ani jejím členem.Tak je ovšem možno odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu. Hus nevidí hodnotu člověka v jeho společenském postavení a úřadě,který zastává,ale v jeho životě mravném a zbožném,či nemravném a bezbožném.
Nevelký spisek ,,DCERKA“ byl určen ženám a dívkám, které patřily k jeho horlivým posluchačkám.
Skutečnou pokladnicí Husových myšlenek je jeho,,POSTILA“. Jedná se o literární zpracování kázání. Každému výkladu na neděli a svátek předchází český text evangelia. Husův výklad je přístupný a srozumitelný, je podán živým jazykem a s osobním zaujetím, zdůrazněným osobními zkušenostmi z bojů s církevní hierarchií.
Na českém venkově vznikla pak ještě řada menších traktátů, např. ,,JÁDRO NAUČENÍ KŘESTANSKÉHO“-jakýsi tehdejší katechismus a ,,KNÍŽKY PROTI KNĚZI KUCHMISTROVI“ bojující proti zesvětštění kněžského stavu.
Hus neustal v psaní ani v žalářích po zatčení v Kostnici. Psal dopisy svým průvodcům, přátelům, univerzitě, betlémským posluchačům i celému českému národu.
Jan Hus jako spisovatel znamená předěl v české literatuře. Pokračuje v díle Štítného a sám vytváří novou literaturu,která se stává majetkem lidu. Literatura do té doby především sloužící zájmům feudálů, kněží a měšťanů, je Husem posunuta k lidu a jeho zájmům a tím se obrací proti feudálnímu systému, ve kterém církev stála na prvním místě.
